Venkovní svět není pro naše děti nebezpečnější, než byl pro nás. Jen my rodiče se bojíme víc, než se báli naše mámy a tátové
Komentář psycholožky Pavly Koucké: Úzkostnost populace se rok od roku zvyšuje, stejně jako věk, kdy si lidé pořizují první dítě. Naši potomci to odnášejí, skvěle na tom naopak vydělávají výrobci nejrůznějších „zabezpečovadel“ a návodů.
Rodičovské úzkosti obvykle začínají již v těhotenství jako obavy, aby bylo vše v pořádku, aby vyvíjející se plod něco nepoškodilo. Jedna z matek mi například líčila, jak ji přepadla hrůza z toho, že dítěti ublížila vypitím čaje pro těhotné. Přečetla si totiž, že obsahuje kontryhel – a kdo ví, jak je to s kontryhelem? Někde se uvádí, že by ho těhotné neměly.
Další paralyzovala obava, že ohrozila život svého nenarozeného dítěte covidem, když prohodila pár slov s covid pozitivní kamarádkou. Měly respirátory i rozestup, ale stejně… Rozum to nakonec zvládne, ale jsou to hodiny intenzivního strachu, následované obavou, co tento psychický stav způsobil plodu… Medikace by pomohla, ale úzkostné mámy ji obvykle ze strachu z vlivu na nenarozené dítě odmítají.
Mohlo by se zdát, že když se dítě narodí, přijde úleva. Jenže