Češi zaostávají v rozvoji přeshraniční spolupráce. Důvodem je hlavně mentalita lidí
Jazykové, historické i ekonomické bariéry a jejich postupné odstraňování často spoluutvářejí přeshraničí více než samotné instituce. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu česko-polsko-německo-rakouského pohraničí v knize kolektivu autorů Aktivní hranice v Evropě. O výzkumu píše web Euractiv.
Přeshraniční spolupráce bývá označována za laboratoř evropské integrace, kde se vzájemné kontakty mezi dosavadními cizinci rozvíjejí snáze než ve vnitrozemí. Navzdory tomu však nejsou všechny evropské hranice stejné.
Znatelné je to zejména ve státech střední a východní Evropy ve srovnání s jejich západoevropskými protějšky, kde tato forma partnerství vznikala mnohem dříve než v zemích přistoupivších do EU v roce 2004 a později. Dobrým příkladem je Česká republika.
Z výzkumu postojů starostek a starostů z euroregionů Nisa (v sasko-severočesko-polském pohraničí) a Šumava (v bavorsko-jihočesko-hornorakouském pohraničí)
