Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Stále přesně nevíme, jak první světová válka vznikla. Proto se obávám, že se může opakovat i dnes, říká historička

"V dnešní době jsme zahlceni mnoha obavami a často nás stojí veškerou energii soustředit se aspoň na jednu." Foto: World Economic Forum / Ciaran McCrickard, CC BY-NC-SA 2.0
„V dnešní době jsme zahlceni mnoha obavami a často nás stojí veškerou energii soustředit se aspoň na jednu.“ Foto: World Economic Forum / Ciaran McCrickard, CC BY-NC-SA 2.0

„V okamžiku, kdy připustíte možnost války, začnete se na ni připravovat a zvýšíte tak pravděpodobnost, že k ní dojde. To mě dnes znepokojuje,“ říká světoznámá historička Margaret MacMillanová v rozhovoru o své nové knize Válka: Jak nás formoval konflikt. „Mezi Čínou a USA nyní panuje velké napětí a kdykoli může někdo vystřelit, třeba i omylem. A kdo ví, co se stane potom,“ dodává MacMillanová.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Jak zvítězili lučištníci z Walesu?
  • Proč bývá znásilňování žen téměř vždy součástí války?
  • Proč jsou náboženské války tak kruté?
  • Kdo byl ze všech dobyvatelů nejhorší?
  • Ve kterých částech světa může vypuknout velký konflikt?

Začnu otázkou, jejíž korektností si nejsem zcela jist, ale risknu to. Drtivá většina vojenských historiků jsou muži. Vy jste napsala výjimečnou knihu o válkách a myslím si, že její výhodou je i to, že jste žena. Setkala jste se někdy s názorem, že ženy by neměly psát o válce, protože jí nemohou rozumět?

Máte pravdu, že o válce píše málo žen, ale časy se mění a dnes jich přibývá. Již ve středověku však Christine de Pizan psala o vojenské strategii, ačkoli dnes není příliš známá. Je možné, že muži, kteří píšou o válce, se musí poměřovat s odvahou těch, kteří bojovali, zatímco ženy pod tímto tlakem nejsou. Kdysi v mládí jsem se občas setkala s poznámkou, proč se zajímám o války, vždyť mi do toho nic není, ale neměla jsem z toho těžkou hlavu. Když mi bylo deset let, žádala jsem rodiče, aby mi k Vánocům místo panenek koupili válečné hry, a oni s tím neměli problém. Měla jsem štěstí.

Ve své knize používáte mnoho příkladů a citátů z oblasti umění a literatury. Zároveň citujete jednu studii, podle níž bylo v meziválečném období první poloviny minulého století jen pět procent románů vysloveně protiválečných, což mi připadá zvláštní, protože jednou z nejslavnějších knih o hrůzách války je román E. M. Remarqua Na západní frontě klid. Která slavná díla stojí v postoji k válce na opačném pólu?

Když jsem se připravovala na psaní této knihy, znovu jsem si přečetla Vojnu a mír od L. N. Tolstého, a přestože Tolstoj psal protiválečné eseje, v jeho románu působí bitevní scény jinak. Možná to platí i pro jiná protiválečná díla, kde je navzdory odporu k válce z autora cítit určité nadšení z ní. A pak jsou tu memoáry Ernsta Jüngera, v nichž sice lituje obrovských ztrát na životech, ale na druhé straně válku obdivuje.

Asi je to tak, že každý, kdo zažil válku a je upřímný, musí přiznat, že má dvě tváře, jednu hrůzostrašnou a druhou přitažlivou. Vynikající knihu o válce napsala Svjatlana Alexijevičová, v níž cituje lidi, kteří jí řekli, že když víte, že v příštím okamžiku můžete zemřít, prožíváte

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Historie

Rozhovory

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější