Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Věda pro silvestrovský večer: vousy jako tlumič rány pěstí, sex místo kapek do nosu, koeficient tření banánové slupky

Klouže? To nám nic neříká. Chceme čísla! Foto: Adobe Stock
Klouže? To nám nic neříká. Chceme čísla! Foto: Adobe Stock

Vědci si někdy jen tak hrají, někdy jsou šílení jako doktor Divnoláska, někdy se prostě zabývají nesmysly a někdy dělají cenné a důležité věci, které na první pohled vypadají uhozeně. Kdy jindy si to připomenout, když ne v posledním dni roku?

Pětice německých vědců objevila, že když vás něco svědí na levé straně těla, můžete si pomoci tím, že se při pohledu do zrcadla poškrábete na stejném místě napravo (a naopak). Mezinárodní tým psychologů se vyptal dotazníkovým šetřením, jak často respondenti lžou, a pak sepsal práci řešící, do jaké míry se jim dají jejich odpovědi věřit. Čtyři japonští fyzici změřili koeficient tření banánové slupky. Nizozemská psycholožka s početným týmem spolupracovníků experimentálně ověřila, že se lidé o některých věcech rozhodují kvalitněji (o jiných ale naopak), když se jim chce opravdu hodně čůrat. Britský fyzik trpělivými pokusy ověřil a matematicky zdůvodnil, že chléb s máslem skutečně padá častěji namazanou stranou dolů. (Týká se toastového chleba, pro klasický bochník by bylo potřeba dalších měření.) Australský tým sepsal studii porovnávající, jakou silou je třeba táhnout vzpurnou ovci v závislosti na materiálu povrchu, po němž je tažena.

Všechny tyhle práce spojuje, že byly oceněny Ig Nobelovou cenou.

Co to je Ig Nobel? Žerty, zejména složitě propracované žerty, které vznikly v částečně uzavřené komunitě, se vysvětlují obtížně – přesněji řečeno, ne zas tak obtížně, ale vždy se ztrátou části kouzla. Když cizinci objasníte, že Jára Cimrman je fiktivní postava českých dějin, jíž se připisují různé objevy, činy a humorné situace, bude to sice pravda, ale rozhodně tím nezprostředkujete podstatu věci – nepostižitelnou směs ironie, nostalgie, kulturních a intertextových narážek, dějinných souvislostí.

Ig Nobel je tak trochu mezinárodní vědecký Cimrman, jenže úplně jinak – pokud mi rozumíte. Tradici založil roku 1991 americký matematik Marc Abrahams, který tou dobou působil jako editor časopisu Journal of Irreproducible Results (Žurnál neopakovatelných výsledků), Jeho název zní sám jako mystifikace, šlo však o časopis s poměrně dlouhou tradicí, založili ho roku 1955 dva izraelští vědci, kteří usoudili, že o čistě vědecký interní humor bude zájem. V tom se sice nemýlili, časopis se přesto potýkal s finančními potížemi, jeho vydavatelé – jichž se vystřídalo několik – o něj postupem času přestali jevit zájem a redakční tým v čele s Abrahamsem nakonec založil nový podobný titul, Annals of Improbable Research (Anály nepravděpodobného výzkumu), jenž vychází na webu dodnes. Týž tým stál za vznikem Ig Nobelových cen, jež byly přirozeným rozšířením jeho aktivit a také metodou, jak získat pro časopis ještě atraktivnější obsah.

Existuje několik vysvětlení, co znamená slovo Ig v názvu. Všechna jsou víceméně mystifikační, nejvíce to, které odkazuje na Ignáce Nobela, fiktivního bratra vynálezce dynamitu. Pak je tu slovní hříčka s anglickým slovem ignoble (špatný, trapný, ale také plebejský) a konečně – samozřejmě – „ignorant“.

Nic z toho na dnešní podobu Ig Nobelových cen nesedí. Pojetí ceny se postupně vyvíjelo od čisté recese (několik cen bylo dokonce uděleno neexistujícím vědcům, vymyšleným pro ten účel, od této praxe ale Abrahams brzy upustil) a zesměšňování k dnešní vážnější verzi, od výzkumů, které „nemohou nebo by neměly být opakovány“, k dnešní podobě motta: objevy, jež mají „nejdříve rozesmát a poté donutit k přemýšlení“.

To je důležitý rozdíl. Ig Nobel se neuděluje (až na výjimky) za špatnou vědu. Na té totiž nebývá nic zajímavého ani legračního. Uděluje se za dobrou, ale výstřední vědu, za práce, které

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější