Až důvěra ve vzájemnost a společenství k tobě se zase navrátí, ó lide český…
Esej Petra Fischera: Rok 2022 ani ty následující nebudou s největší pravděpodobností roky tolik vzývané změny, ale potvrzováním hluboce zakořeněného „českého privatismu“. Proč to tak je a co se musí stát, aby se to změnilo?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Nový rok – nový začátek. Něco se definitivně uzavřelo a něco nového začíná. Kontinuita nekonečného lineárního času je na chvíli nahrazena iluzí uzavřenosti vracejícího se času kruhového, přirozeného ročního rytmu, kterému se lidé nakonec přece jen podřizují, neboť to umožňuje i rytmizaci toku jejich vlastního života, jenž se pak lépe chápe a drží, protože v rytmu vzniká a viditelně vystupuje smysl proudu dění.
Nový rok je tak vždy v určitém ohledu také návratem, možností v opakování udělat stejné věci nově, lépe, jinak. Proto se na Nový rok zavazujeme k opravě starého, které už ztratilo punc novosti a stalo se stále přítomnou minulostí, nebo k jeho zapomnění, k vyčištění mysli od zbytečné minulé zátěže.
I nová vláda Petra Fialy vstupuje do nového roku 2022 se slibem změny, která má být zároveň návratem. Zní to nesmyslně, ale je to zcela v logice pronikání lineárního a kruhového času, které tak silně a jasně cítíme právě na začátku nového roku. Premiér Fiala a jeho lidé se chtějí
