Český penzijní systém se podobá letadlu, které postupně ztrácí palivo. Ani nová vláda zatím nenaznačila, jak načerpat nové
Komentář ekonoma Filipa Pertolda: Zní to samozřejmě jako klišé, přesto je to naprosto výstižné: současný penzijní systém je časovaná bomba. Od politiků by bylo fér voličům přiznat, jak chtějí problém řešit. Větším počtem pracujících i díky posunu věku odchodu do důchodu? Masivní pracovní imigrací? Jsou politici a společnost ochotni akceptovat dvojnásobek cizinců? Nebo půjdeme cestou vyššího zdanění práce, tedy zvyšování odvodů na sociální pojištění? Na žádnou z těchto otázek zatím nová vláda ani nenaznačila odpověď.
Pětašedesát let. Takový je nyní strop zvyšování zákonného důchodového věk. Muži a bezdětné ženy narození v roce 1965 na něj „narazí“ v roce 2030. Zůstane stejný i poté pro generaci tzv. Husákových dětí narozených na konci 60 a 70. let 20. století. Těch se ročně rodilo až 190 tisíc, tedy mnohem více než v 80. a diametrálně více než v 90. letech, kdy klesl počet narozených dětí k 90 tisícům ročně. Po roce 2030 proto začne výrazně ubývat pracujících a přibývat důchodců.
Začnou tak výrazně růst nároky na státní výdaje na důchody, které jsou financovány průběžně z odvodů na sociální pojištění, které je dominantní součástí vysokého zdanění práce u nás. Klíčová otázka dneška je, kde se na to bude brát. Možností moc není a žádná není příjemná. Zvýšení daní, pomalejší navyšování důchodů, rostoucí výskyt chudoby mezi seniory a případné zvyšování důchodového věku.
Dodatečné výdaje na důchody oproti dnešku budou podle projekce ministerstva práce a sociálních věcí na konci třicátých let tvořit přibližně dvě až tři procenta HDP, což je v dnešních cenách více než 150 miliard. To je zhruba pětina výnosu sociálního pojištění, roční výdaje na regionální školství, čtyřnásobek roční veřejné podpory vědy.
Jak se k těmto faktům staví nová vládní koalice? V zásadě nijak. V koaliční smlouvě
