Sváteční zamyšlení prosté zvěrokleštičky
Fejeton Evy Kiesler Klementové: Promítám si v hlavě průběh právě uplynulého roku a shledávám, že lidstvo se ocitlo v roli hospodyně pečující o početně obsazenou domácnost. Frustrace známá z našich všedních životů, přenesená s překvapivou přesností do celoplanetárního měřítka. Z jedné strany myjete špinavé nádobí, z druhé vám přibývá. Uklízíte, a přece uklizeno nikdy tak docela není. Vaříte jídlo, které vzápětí zmizí a za pár okamžiků je třeba chystat nové. Nikdy, nikdy není hotovo, nikdy není vyřešeno, ukončeno a uzavřeno…
A přesto nelze nevařit a neuklízet, nechceme-li sedět hladoví v nepořádku a odpadcích. V analogické situaci se lidstvo ocitlo s tím zapeklitým virem. Zabíjí a škodí dost na to, aby nás to bolelo, a málo na to, aby většinu vyděsil až k ukázněnosti. Tedy nějak kličkujeme, semo přidáme, tamo ubereme, vyhrát ouplně nelze, ale alespoň plichta se skoulet dá. Neprohrajeme, nevyhrajeme, rozhodně nemůžeme přestat hrát.
Narodili jsme se, aspoň velká část z nás, do pokročilé technokratické civilizace. Lékaře vnímáme jako opraváře našich těl a domníváme se, že