Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Hodně srbských politiků tlačilo na to, aby se Aida nenatočila, říká autorka snímku oceněného Evropskou filmovou cenou

Velitel jednotek OSN si začíná uvědomovat, že pozice proti srbské armádě neudrží. Foto: Aerofilms
Velitel jednotek OSN si začíná uvědomovat, že pozice proti srbské armádě neudrží. Foto: Aerofilms

Bosenská filmařka Jasmila Žbanićová prožila balkánskou válku v mládí – a jako režisérka se k ní neustále vrací. Naposledy v dramatu Quo vadis, Aida?, které tento rok získalo nominaci na Oscara a v prosinci také titul Nejlepšího evropského filmu roku 2021.

Snímek, který diváky přenese do středu tragických událostí v Srebrenici roku 1995, vynesl Evropskou filmovou cenu i představitelce hlavní role Jasně Duričićové a za režii samotné Žbanićové. „A ať už s cenou, nebo bez ní, ten film je pořád stejný. Ale každá nominace a každé ocenění pomohou, aby se o něm dál mluvilo a vidělo ho díky tomu víc lidí – a to je to nejdůležitější,“ říká Jasmila Žbanićová. V Česku Quo vadis, Aida? stále promítají některá kina.

V rozhovoru se Žbanićová vyjadřuje například:

  • k tomu, co ji přimělo natočit o masakru ve Srebrenici film
  • s jakými potížemi se kvůli tomu setkávala
  • jak snímek změnil pohled Srbů na tuto událost
  • jaké produkční potíže museli překonávat

K zabití víc než osmi tisíc bosenských mužů srbskou armádou v Srebrenici došlo v červenci 1995. Pamatujete si svou reakci, když jste se o masakru dozvěděla?

Když v Bosně začala válka, bylo mi sedmnáct. Následujícího tři a půl roku jsem žila v obleženém Sarajevu. Nějaké historky o Srebrenici jsem tehdy slyšela, ale neměli jsme ani elektriku, natož pravdivé informace. Takže jsme úplně nevěděli, co se tam děje, jen jsme se dozvěděli, že Srebrenici zabrala srbská armáda. Už z toho jsem byla v šoku. Šlo totiž o území pod ochranou OSN. Tedy území, kde OSN všem obyvatelům svých členských států garantuje, že půjde o bezpečnou zónu. Jenže armáda byla silnější než celé Spojené národy. Přimělo mě to zamyslet se, v jaké hodnoty ještě můžu věřit, pokud násilí pokoří jakoukoliv politickou dohodu.

Už od té doby jsem cítila, že musím něco udělat, že musím tenhle příběh nějak převyprávět. Asi před deseti lety jsem se rozhodla, že chci události v Srebrenici natočit jako hraný film. Nevrhla jsem se do toho bezhlavě, věděla jsem, že jde o stále obtížné téma a politické minové pole, ten masakr je

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější