„Paní, vy jste umřela. Ale jak vidím, jste docela živá“
Honduraský deník: Středoamerický stát si dělá těmi nejmodernějšími metodami pořádek ve svých matrikách a konečně vydává průkazy totožnosti všem občanům. Zní to skvěle, ale ani zdaleka to neprobíhá tak, jak by mělo. A tak se jich někteří nikdy nedočkají.
Úředník v dresu populárního honduraského týmu Real España nahlíží do bichle se zažloutlými a ručně vypsanými stránkami. Jsou to matriční záznamy v obci Lepaterique ze 60. let. Po chvilce listování se mu rozsvítí tvář. Zabodne prstem doprostřed papíru a vítězoslavně zahlaholí: „Paní, vy jste umřela.“ A tišeji dodá: „Ale jak vidím, jste docela živá.“
Drobná žena, která vyjeveně hledí na krasopis dávných matrikářů, se jen rozpačitě směje. „Je tomu nerozumím. Víte, neumím číst.“ Zástupce státu Carlos Omar Ramírez jí trpělivě vysvětluje. „Podívejte, v říjnu 1962 je u vašeho jména záznam úmrtí. Jste přece Julia María Martínezová Vásquezová? A váš otec se jmenoval Simón Martínez?“
„Ano, ale
