Americký deník: Tisíc způsobů, jak odmítnout. „Ne“ mezi nimi není
Že jsou Američané v běžné mezilidské komunikaci ohromně milí a příjemní, to je známá věc. Já ale potřebovala přijít na to, jak to dělají. Co přesně říkají, že to zní tak laskavě a neútočně? Jak odmítají, čím vyjadřují nesouhlas? Tohle jsem za ty roky vypozorovala.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Prosinec 2016, moje první noc na Floridě. Přilétám s malými syny, všichni jsme vyčerpaní, máme čtyři hodiny ráno našeho času. To poslední, co bychom potřebovali, je večeře.
„Připravila jsem vám krevety, měli je zrovna čerstvé. Dáte si?“ nabízí mi mile Valéria, u které se ubytujeme.
„Ne. Víš, já krevety nejím. Připomínají mi tlusté červy,“ odpovím jí.
„Aha, zajímavé. Já si dám,“ reaguje zaraženě Valéria.
Tak zhruba na téhle zdvořilostní úrovni jsem tu začínala. Několikrát jsem se jí už za tu tehdejší výměnu omluvila a zpětně doufám, že jsem jí ten večer aspoň poděkovala, ale zaručit to nemůžu.
Dneska, o pět let pozorování americké komunikace později, už bych odmítla jinak.