Deník N

Změna je smrt

Od jisté doby vnímáme každou změnu jako předzvěst zániku západní civilizace. Anebo to tak bylo vždycky? Grafika: pixabay.com
Od jisté doby vnímáme každou změnu jako předzvěst zániku západní civilizace. Anebo to tak bylo vždycky? Grafika: pixabay.com

Komentář Jana Moláčka: Taky jste se kdysi učili, že změna je život? Už to neplatí. Dnes spousta lidí vnímá bezmála každou změnu jako smrt, a to rovnou celé západní civilizace. Předpovědí zániku našeho světa je v poslední době tolik, že už si jeden nestíhá ani dělat čárky. Jezdí teď trojka rovně místo doleva? Točí Na růžku dvanáctku místo desítky? Pohání auta proud místo nafty? Konec, game over.

Tak se nám zase hroutí západní civilizace. Tentokrát prý už doopravdy. Přežila sice už ledacos, pár světových válek, totalit i krizí, ale toto přežít nemůže.

Epidemie neznámé nákazy? Invaze z vesmíru? Vzpoura umělé inteligence?

Něco daleko horšího. Představte si, ve Francii nebudou na oficiálních školních tiskopisech kolonky „matka“ a „otec“, ale „rodič 1“ a „rodič 2“.

Popravdě, musel jsem se dětem chvíli hrabat v aktovkách a šuplících, abych zjistil, jak jsme na tom v Česku. A mám dvě zprávy, dobrou a špatnou.

Dobrá zpráva – na první stránce synovy žákovské knížky jsem v září uvedl svoje číslo mobilu do pěkné konzervativní kolonky „otec“.

Přikládám důkaz. (A prosím o laskavé přehlédnutí faktu, že jsme s manželkou v souboji i s tímto celkem jednoduchým formulářem selhali a vyplnili ho, ehm, blbě).

Foto: Jan Moláček, Deník N

Ale nejásejte předčasně. Západní civilizace zachráněná není.

Špatná zpráva totiž zní – na přihlášce na střední školu u druhého syna jsem se už musel vtěsnat do neomarxistického chlívku „zákonný zástupce“.

Musím však říct, že ani v jednom případě jsem neměl pocit blížícího se armagedonu. Vyplnil jsem vyplňovací povinnost a pustil to z hlavy.

To třeba taková první místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija bije na poplach. Změnu francouzských tiskopisů vnímá jako příklad „neustálého veřejného tlaku na destrukci tradiční rodiny“. „Ideologická snaha o zničení této intimity“ je podle první místopředsedkyně ODS „zatím to nejnebezpečnější, s čím někteří blázni z takzvané moderní levice přicházejí“.

Paní místopředsedkyně má podle své webové stránky dvě dcery. Nevím, jaké kolonky mají nebo měly v žákovských knížkách ony, ale velice pochybuji, že by to cokoliv měnilo na „specifickém a intimním vztahu,“ který, jak Udženija správně vyzdvihuje, ve funkčních rodinách mezi rodiči a dětmi panuje. Mimochodem – její komentář, z něhož cituji, nese název Už mi neříkej mami. Chce tím snad naznačit, že se nechává doma oslovovat podle toho, co stojí v úředních lejstrech? Asi ne. Ubezpečuju paní Udženiji, že ani mně neříká můj syn „zákonný zástupče“.

Byla by to jen další z bizarností, kterými politici typu Alexandry Udženije přispívají k tomu, aby ve veřejném prostoru nebyla nuda. Jenže tyto bizarnosti bere dost lidí vážně. Proto není na škodu zvážnět také. A vypořádat se jak s nejnovějším francouzským „útokem na západní civilizaci“, tak i s boomem proroků jejího konce jako takovým.

Takže za prvé – vztahy mezi lidmi, manželi, partnery, rodiči, dětmi apod. se neodehrávají

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější