Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Překládá Francouzům Hrabala i Čapka: Současné Česko nemohu mít rád, stav vaší společnosti je žalostný

Xavier Galmiche je profesorem české literatury a středoevropských studií na pařížské Sorbonně. Foto: Marek Toman
Xavier Galmiche je profesorem české literatury a středoevropských studií na pařížské Sorbonně. Foto: Marek Toman

Francouz Xavier Galmiche je profesorem české literatury a středoevropských studií na pařížské Sorbonně. Do francouzštiny přeložil texty Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Jakuba Demla, Karla Jaromíra Erbena, Jana Amose Komenského i dalších. Kromě toho je autorem ceněné monografie o Vladimíru Holanovi a dalších originálních interpretací českých textů. Česky se naučil v normalizační Praze, kde působil na francouzském velvyslanectví a vozil tehdy do Československa z Francie samizdatovou literaturu. „Dnešní Českou republiku nemohu mít příliš rád. To, jak se vyvinula česká společnost, je žalostné,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Jaká je obvyklá reakce, když ve Francii řeknete, čím se zabýváte?

Když sdělím, že jsem profesorem české literatury, nastane okamžik ticha. A pak lidé prohodí: Aha.

Proč jste se vlastně začal učit česky?

Šlo o shodu různých okolností. Prvně jsem se ocitl v Praze v roce 1984, bylo to tu zajímavé, ale tak trochu zvláštní – protože tu byl socialismus. Pozval mě sem český spisovatel Václav Jamek, tehdy ještě student francouzské vysoké školy. Poté co studoval na české sekci gymnázia v Dijonu. Využil té možnosti studovat ve Francii, která se krátce otevřela, než ji komunisté zase zrušili. Na jednom vysokoškolském semináři v Paříži jsem na něj náhodou narazil.

Takže jste pak pobýval v Praze kvůli vašemu přátelství?

Ne tak docela. Dva roky poté jsem měl narukovat do armády a to jsem nechtěl. Jako vysokoškolák jsem se ovšem mohl ucházet o civilní službu – v zahraničí. V té době umíral můj tatínek a já potřeboval zůstat někde poblíž Paříže. A to byl hlavní důvod, proč jsem si vybral Prahu. Ještě před mým příjezdem do Prahy tatínek umřel a já se ocitl v roce 1986 tady.

Kde jste působil?

Na kulturním oddělení velvyslanectví. Byla to taková lehká, nudná práce.

Ničemu jsem v Praze nerozuměl

Ve Štěpánské ulici, kde sídlí Francouzský institut?

Ano, ale vypadalo to tam výrazně jinak než dnes, především to bylo pečlivě hlídané policií. V normalizační Praze bylo celkově nedýchatelno,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější