Rok odchodů a ztrát. A malých radostí. Umírali mi blízcí a potkala jsem spoustu vzácných lidí. A sehnala instalatéra
Glosa Renaty Kalenské: Sedím už přes měsíc doma s covidem a následnými virózami všeho druhu. Moje děti taky nemocné, pouští si pohádku na Netflixu, strkají se před monitorem, protože oba „blbě vidí“, a vánoční stromeček jim u toho bliká, jako kdybychom tu provozovali typickou pražskou večerku. Ochutnávám vaječňák, který mi kamarádka objednala u donáškové služby a předala spolu s prášky na spaní, které jsem zrovna nutně a výjimečně potřebovala, protože doba je komplikovaná a některé myšlenkové pochody prostě v noci nezastavíte… A u toho přemýšlím nad tou každoroční banalitou, co mi tenhle rok dal a vzal. Dochází mi, že tahle bilance v roce 2021 žádná banalita není. Těch osobních ztrát bylo najednou nějak moc.
Duben. Zemřel Ivan Havel. Filozof, vědec, bratr bývalého prezidenta Václava Havla. A přítel. Asi měsíc před jeho smrtí jsem seděla u něj na farmě Košík. Dal mi ochutnat desítky let starou whisky, kterou já stejně neumím ocenit. Hlavu měl zahalenou do dýmu, protože v jeho případě byla dýmka prostě nezbytná, a tím svým zvláštním způsobem se usmíval. Moje děti mezitím lítaly kolem jeho farmy, nakonec se zmrzlé schoulily u Ivanových kamen a marně se pokoušely být zticha.
Když jsme od něj odjížděly, byla už tma. Ujela jsem pár kilometrů, když tu najednou se mi před čelním sklem objevil