Živým andělům s úctou…
Fejeton: Stále častěji zní veřejným prostorem věta adresovaná zdravotníkům: Vždyť jsou za to placeni a povolání si vybrali sami, tak ať nekverulují. A je to věta strašlivá ve svých důsledcích, které mozek běžného, nemedicínského člověka postihnout nedokáže. Já, po třiceti letech praxe lékaře, byť ne lidí, ale koní, si ony důsledky představit umím a mráz mi běží po zádech. A jako vděčný pacient, kterému báječní lékaři a sestry zachránili jeho nicotný živůtek, si velmi nepřeji se s těmi důsledky osobně potkat.
Je únava a únava. Mnozí z nás byli vychováváni ve víře, že člověk silný a motivovaný únavu přemůže, je-li cílem něco hodnotného či vyššího, než je právo na odpočinek. Mnozí s tímto nastavením se pak stali lékaři nebo sestrami. Nejhůře situaci obdobnou té z posledních dvou let odnášejí ti nejobětavější. Věřte mi, na základě své osobní skutečnosti mohu prohlásit, že