Pro konzervativce jsem všechno, co nesnášejí, říká výtvarnice a aktivistka Toy Box. Není moudré odpovídat radikalitou
Patří k našim nejlepším komiksovým výtvarníkům. Angažuje se v pomoci lidem bez domova či týraným zvířatům. Ilustrovala knihu o sexu vozíčkářů, na Florenci má čerstvý mural o klimatické změně. Vystupuje zásadně pod přezdívkou Toy Box, kterou si vybrala podle jedné komiksové postavy.
V rozhovoru hovoříme například o:
- dětské knize Tma
- jak udělat šťavnatou příručku o sexuálních pomůckách pro lidi s postižením
- malování na zdech, legálních i nelegálních
- udržitelnosti aktivismu v rodinném životě
- potřebě bezpečí v nebezpečném světě
Nedávno vám vyšla obrázková kniha Tma. Je určena dětem, ale je to také trochu horor. Souvisí její obsah spíš s vaším dětstvím, nebo mateřstvím?
Tu knihu jsem napsala v době, kdy jsme bydleli v Libni v domě Romana Týce. On nás vytáhl z bryndy, měli jsme v té době tři psy a čtyři děti a byla velká bytová krize, takže jsme nemohli sehnat bydlení. S touhle partou jsme byli neubytovatelní. Jednoho dne, když jsem si hrála doma s dětmi, přistálo za oknem černé prostěradlo. Děti okamžitě začaly hádat, co to je. Fascinovala mě jejich fantazie i strach. V té době jsem poslouchala rozhovor s Neilem Gaimanem, který říkal, že malé děti jsou skvělé zdroje inspirace k příběhům. Uvědomila jsem si, že i tohle je hezký námět na knihu. Tma je první kniha, kde jsem úplně spokojená s výsledkem. S akvarelem pracuju léta, ale až tady mám pocit, že jsem našla estetiku, která mi sedí. Že dokážu říkat to, co chci.
Z úplně jiného soudku je příručka věnovaná sexu lidí na vozíku Ano, můžeme! vydaná loni Centrem Paraple. Jak jste se dostala k téhle práci?
Oslovil mě ředitel Centra Paraple David Lukeš, který sledoval mou práci. Přišlo jim, že můj styl, který vychází z komiksu a street artu a je hodně barevný, se pro tuto knihu dobře hodí, že půjde hodně proti obsahu, jenž je spíš medicínsky zaměřený a pojednává o sexu
