Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Mikýř: Kolikrát je to na hraně. Přemýšlím, jestli nejsem nefér, ale do natočených dílů nesahám

"Spojil jsem dvě věci, nadšení do dělání videí a to, že si terapeuticky ulevuju nad tématy, která mě rozčilují," říká Martin "Mikýř" Mikyska. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Spojil jsem dvě věci, nadšení do dělání videí a to, že si terapeuticky ulevuju nad tématy, která mě rozčilují,“ říká Martin „Mikýř“ Mikyska. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Stovky tisíc zhlédnutí, ostrý humor často na hraně trapnosti, zcela záměrně „příšerná“ grafika, gejzír nápadů. Taková je Mikýřova úžasná pouť internetem. Kromě vymazlené videokomiky však nabízí také silnou dávku osvěty, která varuje před internetovým šmejdstvím. Do širšího povědomí vstoupil její hlavní autor Martin „Mikýř“ Mikyska díky politicko-satirické předvolební trilogii. Jeho pořad letos posbíral tři Křišťálové lupy. V rozhovoru mluví o svých pochybách, o tom, co ho rozčiluje, a vlastních kostlivcích ze skříně internetové minulosti.

O čem je mimo jiné v rozhovoru řeč?

  • Proč nechce s každým dílem přeskakovat laťku?
  • Dají se v Česku podvodem nebo manipulací vydělat miliardy?
  • Jak vnímá nástrahy internetu jako budoucí táta?
  • Za co se ve své online minulosti stydí?
  • Kdy mu připadá vlna nenávisti k influencerům zbytečná?
  • Co byl jeho životní risk?

Tak jste nám, rytíři Mikýři, zachránil tu demokracii. Děkujeme.

Rádo se stalo!

Ale vážně. Ve svých předvolebních pořadech jste cílil na mladé ne/voliče a snažil jste se je svým originálním způsobem nakopnout, aby šli k volbám a aby volili jednu z koalic, které nyní tvoří vládu. Udělal jste si nějaké soukromé hodnocení, jak se vám povedlo mladé lidi ovlivnit?

Žádná spolehlivá metrika na to samozřejmě není, ale vzhledem k tomu, že k volbám přišlo opravdu hodně lidí ve věkové skupině 18–34, je tam vidět nárůst oproti předchozím volbám, a i když projektů, které na mladé cílily, bylo víc, věřím, doufám, že to úspěšné bylo. Teda, rád bych si to myslel.

Na druhou stranu se mi samozřejmě v komentech hromadí příspěvky, kdy někdo vezme hloupý nápad nebo hloupý výrok někoho z pětikoalice a dává mi to za vinu. „Tak co, Martine, teď seš spokojenej?!“ Se spoustou výroků a kroků nové vlády nesouhlasím, ale pořád si myslím, že je dobře, že vyhráli.

Rytíř Mikýř. Foto: screen z pořadu Mikýřova úžasná pouť internetem

Udělal jste tři burcující politické díly. Dál vás politická satira neláká?

Srandy je v politickém vývoji hodně, ale přijde mi škoda se na ni omezovat. Bavilo mě, když MÚPI probodávala společenské bubliny a získávala diváky z různých sfér a vrstev, tohle byla jedna z nich. Ale nechci být politický komentátor.

Takže pouze, až bude potřeba, aby zase vyrazil „blanický“ rytíř Mikýř…

Jasně. Jsem připravenej. Nebo teda přinejmenším ve chvíli, kdy se bude nabízet zhodnocení něčeho dlouhodobějšího. Nechci komentovat týdenní vývoj.

Ve svých videích šijete do influencerů, youtuberů, kontroverzních internetových podnikatelů i do očividných šmejdů, musíte dostávat spoustu nesouhlasných reakcí. Jaké se vás dotknou?

Jednotlivosti ani ne. Spíš je pro mě smutný, když náš pořad nepobaví jindy nadšené diváky, když se nedaří u publika, které oslovit chceme, hodně o tom přemýšlím. Jsou takový vlny.

Lidi, co jsou s námi od začátku, někdy mají nostalgii na prvních pět dílů, jaký to bylo skvělý a jaký měli pocity… a že se do toho už nikdy nevrátíme.

To se stává lidem, kteří byli třeba u dřevních počátků později slavných kapel, jsou v zajetí nostalgie a mají i trochu majetnické pocity: „Já vás poslouchal, než to bylo in.“ Rozumím tomu, sama mám k několika kapelám takový vztah.

Taky to trochu chápu, ale my se nemůžeme vrátit na začátek. Ani formou, ani obsahem, ani tím, že jsem to celý dělal sám. Od té doby jsme se zlepšili, umíme dělat věci, které jsem neuměl, až za čas skončím, chci si z toho odnést nějaký skill. Pořád se chci učit.

Pořád vás to baví? V jaké jste teď fázi nadšení z tvorby?

Baví. Ale snažím se teď možná tlumit našlápnutí, abychom pořád nestoupali a cokoliv, co vydáme, nebylo poměřované s předchozími díly. Snažím se tvorbu stabilizovat na nějaké úrovni. Už nechci, abychom se v každém dílu předháněli, co novýho a skvělýho a převratnýho uděláme.

Chci se tím bavit, občas vydat i blbost, nemuset s každou epizodou řešit světový problém, což by vedlo k vyčerpání, vyhoření nebo bychom museli zvětšovat tým donekonečna. Rád bych dělal v co nejmenším týmu, nechci mít kolem mašinerii.

Mikýřova úžasná pouť internetem vzniká v tzv. green-screen studiu (se zeleným plátnem) a celé dny se vše dodělává a upravuje v počítači. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Donedávna jste v rozhovorech mluvil o tom, že jste ve dne v noci ve studiu a nemáte čas na nic, ani na „osobní“ život. Když jsme si chvíli předtím povídali, zmínil jste přítelkyni. Takže už je to s osobním životem lepší?

Jo. Snažím se čas, kdy tady sedím, omezovat. Pořád je MÚPI primární náplň života, dáváme tomu hodně, ale maličko se mi podařilo to omezit. Jednu dobu mi už témata chystal rešeršista a scénáře mi psal kolega, já je jen upravoval. Teď to zase spadlo do starého modelu, ale chci to obnovit. Fakt nejde, abych dělal rešerše, psal, točil a stříhal. Sedět tu sedm dní v týdnu už bolí.

Nevěděla jsem, že scénář za vás píše někdo jiný. To pak znamená vzdát se velké části autorství, což taky bolí, ne?

Bolí. Ale kolikrát jsem se dostal do momentu, že ani nejsem schopný

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sociální sítě

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější