Zdravotníci se za pandemie setkávají se smrtí až dvacetkrát častěji, lékaři se u nás učí psát úmrtní listy, popisuje primář
Primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice Aleš Chrdle vydal loni v říjnu spolu s kolegy Výzvu z první linie. Lékaři v prohlášení varovali před zlehčováním covidu-19. Od té doby zdravotníci rozšířili a zase omezili covidová oddělení, aby je letos na podzim opět otevírali. Jak se za tu dobu proměnila nemocnice, personál nebo pacienti, popisují primář Chrdle spolu s vrchní sestrou infekčního oddělení Janou Lískovcovou v rozhovoru pro Deník N.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Jak zasáhla pandemie chod jedné z největších nemocnic v Česku.
- Jak se změnily problémy, s nimiž se lékaři v covidových odděleních potýkají, a jak se posunuly možnosti léčby nemoci.
- Jak dlouhodobé vypětí zdravotníci snášejí a co jim pomáhá vyrovnávat se s častým setkáním se se smrtí.
- Jak vnímají neustálé přechody mezi dvěma světy – tím v nemocnici a tím „venku“.
Vaše infekční oddělení se opět proměnilo na plně covidové. Jak to v praxi vypadá?
A. Ch.: „Firma“, která měla 70 zaměstnanců a objem necelých 50 lůžek, má z měsíce na měsíc najednou asi 280 zaměstnanců a 120 lůžek.
J. L.: Teď mi volal personální ředitel a zase se zhrozil. Navýšili jsme personál, protože jsme museli promíchat kmenové sestry s půjčenými a otevřít další dvě stanice v jiné budově – druhou JIP a standardní lůžka. Tam potřebujeme pár lidí kmenových a pár půjčených, aby se rychle zaučili. JIP sestra se zaučuje několik let a my jsme potřebovali, aby se tito lidé zaučili za několik hodin.
Odkud si sestry půjčujete?
J. L.: Dá se říct, že už odevšud. Na JIP se snažíme dávat sestry alespoň s minimální praxí v intenzivní péči, ale jsou tam i sestřičky, které ji nemají. Týmy vždycky nakombinujeme.
Kdy jste museli oddělení takto rapidně rozšířit?
A. Ch.: Na podzim, na jaře, na podzim. Rozběhneme, stáhneme. A znova. Na začátku října jsme byli „covid free“ a na konci října jsme byli plní. V listopadu jsme proto začali expandovat a přetékat.
Aktuálně je u vás podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) 113 pacientů s covidem-19 (k 13. 12.). Většina právě na infekčním?
A. Ch.: Ano, na tom rozšířeném.
Co to tedy znamená pro vaši práci?
A. Ch.: Infekční pacienti, kteří by normálně leželi tady, jsou na jiných odděleních. Když jejich stav souvisí s nervovým systémem, zaměstnali jsme neurology. Když jsou to střevní infekce, leží na gastroenterologii. Najednou mají o třetinu víc pacientů.
Takže na infekčním oddělení jsou už jen covidoví pacienti?
A. Ch.: Od začátku listopadu ano.
Z nemocnice v Českých Budějovicích jsme přinesli i reportáž:
A jak je postaráno o vaše infekční pacienty přesunuté jinam?
A. Ch.: Držíme jim palce a věříme, že jsou zajištění dobře. Když je situace složitá, tamní lékaři ji s námi konzultují, hlavně telefonicky. Minulý týden jsem si po práci zaběhl na dvě konzilia, což pro mě bylo trochu za odměnu – mohl jsem zase dělat normální infekční medicínu, ne covidovou.
Podzimní vlna pro vás tedy byla šok?
A. Ch.: Ani ne šok, jako spíš rozladění: už zase. Pro mě to byl podobný pocit, jako když přijdete ze zimy a deště domů do tepla a pak si vzpomenete, že se ještě pro něco musíte vrátit ven.
V čem je podzim jiný než dřívější fáze pandemie?
J. L: Už v tom trošku umíme chodit. Takže když vezmu to dobré, už nemusíme zajišťovat tolik materiálu a techniky, už jsme vybavení, máme zaškolený personál. I když to bylo opět složité rozjet, alespoň jsme věděli, kam sáhnout.
Co je jiné? Pacienti. Řekla bych, že jsou často agresivnější, nejsou tolik pokorní. Možná si