Výstava SAMOTA UPROSTŘED DAVU představuje Charlese Baudelaira a jeho vliv na české umění
Ponor do duše flanéra, bloudícího po Paříži 19. století s jejími pestrými výlohami, pasážemi i stánky bukinistů na březích Seiny. Až do 16. ledna je možné shlédnout výstavu věnovanou dvoustému výročí narození Charlese Baudelaira, často označovaného za prvního prokletého básníka, který je dnes právem považován za zakladatelskou osobnost moderny.
Galerie Středočeského kraje dne 2. října zahájila výstavu Samota uprostřed davu: Charles Baudelaire a české umění, věnovanou dvoustému výročí narození Charlese Baudelaira, která představuje vliv osobnosti a díla tohoto francouzského básníka na české umění od konce 19. století do současnosti. Výběr uměleckých děl, zahrnující malbu, grafiku, fotografii, sochu i video a site-specific instalaci, ukazuje jak konkrétní inspirace, tak širší, podprahové souvislosti. Koncept výstavy je založen na zásadních baudelairovských tématech, podobně jako je vystavěna sbírka básní Květy zla. Kniha, jež je zpovědí člověka, pohybujícího se mezi světlem a temnotou, hledajícího cestu mezi Bohem a Satanem, básníka, který se celý život snažil vydestilovat krásu ze zla. Výstavu můžete zhlédnout až do 16. ledna 2022.
Charles Baudelaire (1821–1867), často označovaný za prvního prokletého básníka, je dnes právem považován za zakladatelskou osobnost moderny. Již za svého života inspiroval řadu klíčových osobností uměleckého světa, přičemž zájem českých literátů a umělců o Baudelairovo dílo započal již s prvními překlady jeho básní v roce 1875. Šířeji pak pronikají básníkovy vlivy v souvislosti s otevíráním témat strachu, zoufalství i zla s blížícím se přelomem století. S novým chápáním umělecké osobnosti a individuality je spojen především pojem dekadence, jejíž představitelé se uchylují k dobrovolné samotě a pohrdání okolní společností. Obraz pokroku a vykořeněnosti městského člověka, motivy smrti, osobní tragédie, strachu, zla i věčného hledání krásy pak přetrvávají v českém umění po celé 20. století až do současnosti. Právě v souvislosti s aktuálními událostmi se dnes témata samoty, strachu i nebezpečí manipulovatelného davu probouzejí v myslích umělců v nové síle.
Ve výstavním prostoru se tak vedle soch Quido Kociana či Jana Štursy objevují fotografie Ivana Pinkavy i znepokojivé obrazy Martina Gerboce, kuřáky a pijáky počátku 20. století doplňují na cestě k umělým rájům audiovizuální animace Františka Štorma, dekadentní femmes fatales se setkávají s osudovými ženami Adama Holého či Siegfrieda Herze. Květy zla se zhmotňují do svůdných maleb i zneklidňujících objektů, nechybí ani široký výběr ilustrací či ukázek knižních vydání a výstava nabídne i prostor pro zklidnění u poslechu Baudelairovy poezie v podání Karla Dobrého a Nicolase Deleau.
Architektonická koncepce výstavy je ponorem do duše flanéra, bloudícího po Paříži 19. století s jejími pestrými výlohami, pasážemi i stánky bukinistů na březích Seiny. Kumulace děl v jednotlivých sálech – odkazující také na pařížské Salony, o kterých Baudelaire psal – zároveň představuje jakési samostatné sbírky hovořící jako celky – jmenovitě je to Samota uprostřed davu, Mršina, Umělé ráje, Osudová žena, Květy zla a další. Díla jsou prezentována v těsné blízkosti, podobně jako je tomu u slov a veršů jedné básně. Napětí mezi jednotlivými díly a celkem je vyostřeno, vizuální přeplněnost vyvolává tíseň a vede k touze po prázdnotě. Splín. Pokusy uniknout k poezii, do náručí lásky, k umělým rájům a zpět do ulic města. Nic se nedaří. Nezbývá než samota uprostřed davu.
„… převládal u mne pocit, že mým údělem je býti sám, věčně sám.“ Charles Baudelaire
K výstavě nabízí Galerie Středočeského kraje bohatý doprovodný program v podobě komentovaných prohlídek s kurátorkou Kristýnou Jirátovou a různých besed a přednášek. Více o doprovodném programu ZDE.
Reportáž o výstavě SAMOTA UPROSTŘED DAVU v pořadu Události v kultuře si můžete pustit ZDE.
Ve spolupráci s vydavatelstvím Arbor Vitae bude k výstavě vydána publikace.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
