Jeden kritik, několik opatrných a mlčící šéf. Jak rozhlasová rada vyčkala, jak kauza Obzinová skončí
Podle zákona devítičlenná, aktuálně osmičlenná Rada Českého rozhlasu (ČRo) je tělesem, které ze zákona na činnost média veřejné služby dohlíží – a má také pravomoc jmenovat či odvolat generálního ředitele. „Kauzou Obzinová“ se ale radní promlčeli až do jejího poměrně rychlého konce. Krok Reného Zavorala až na jednu výjimku nekritizovali ani nehájili.
Fungování ČRo coby veřejnoprávního média se řídí příslušným zákonem, jehož součástí je i vymezení působnosti rady. Právě skrze ni se dle zákona „uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu Českého rozhlasu“.
Zákon médiu ukládá například poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, zajištění vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel, ČRo má také přispívat ke „vzájemnému porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“. Rovněž má za úkol rozvíjení kulturní identity obyvatel ČR včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin.
Proto čelil výběr Jitky Obzinové, kritizované za manipulaci zpravodajstvím skrze její doložená nařízení, jak mají zprávy vyznívat, na post ředitelky zpravodajství od začátku kritice. Uvnitř rozhlasu nebo ze strany některých politiků.
Sociolog médií Václav Štětka, působící na britské Loughborough University, Deníku N řekl, že v takové situaci by měla být aktivní rozhlasová rada. „Tím, kdo by se měl ozvat a požadovat vysvětlení, jsou členové Rady Českého rozhlasu. Jak ale bohužel víme, rada je ve svém současném složení