Po stopách vánočního kapra do Mongolska. Barvitý příběh mnicha, který si zapsal nejen to, co měl k večeři
Zatímco o cestách Marka Pola slyšel každý, putování Viléma z Rubruku na Dálný východ je známé mnohem méně. Tento text se rodil s ambicí připomenout příběh prvního křesťana, který podal svědectví, že o Vánocích jedl kapra – krátká zmínka o tom se ale ukázala být jen střípkem ve strhujícím líčení mimořádné expedice.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Rubruk je zemědělská vesnice ani ne o tisíci duších na nejsevernějším cípu Francie – v historickém území Flander. Není tu toho moc: kostel svatého Silvestra s mohutnou věží, malé muzeum z červených cihel, základka, hřiště. Do známé historie se z téhle krajiny zapsal hlavně 20 kilometrů vzdálený přístav Dunkerk, a to v roce 1940.
Rubruk je také rodiště cestovatele, jehož připomíná zmíněné muzeum. Mají v něm exponáty představující mongolské tradice, kulturu, řemesla i oděvy. Právě z Mongolska františkánský misionář a průzkumník Vilém z Rubruku přivezl pozoruhodně podrobný cestopis.
Psal se rok 1255, když se vrátil: skomírající křižácké státy Blízkého východu stále ještě bojovaly o přežití, nový český král Přemysl Otakar II. upevňoval svou moc a v kolébce kupecké rodiny v Benátkách ležel ani ne roční chlapec jménem Marco Polo.
Ve Vilémově cestopisu, jak už asi tušíte, je i zmínka, jak okusil vánočního kapra. Není to nový objev, pár zmínek se najde i na českém internetu, použijme jej tedy spíše jako tematický odrazový můstek do příběhu, jímž se dokonce mihl i český cestovatel do těch dalekých zemí.
Ale jak
