Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Umami Ewy Farné je víc než jen deska pěti chutí. Může se stát vítanou vizitkou české kultury

Nová deska Umami zní přesně jako ono okřídlené „co se právě hraje ve světě“ a na rozdíl od drtivé většiny domácí tvorby snese srovnání i se zahraničím, píše v recenzi Petr Frinta. Foto: z archivu Ewy Farné
Nová deska Umami zní přesně jako ono okřídlené „co se právě hraje ve světě“ a na rozdíl od drtivé většiny domácí tvorby snese srovnání i se zahraničím, píše v recenzi Petr Frinta. Foto: z archivu Ewy Farné

Redukovat novinku zpěvačky Ewy Farné jen na to, že do českého středního proudu vnáší aktuální společenská témata, by bylo urážkou jejích kvalit. Deska Umami Farnou představuje jako sebevědomou dospělou zpěvačku, je nejlepší domácí ženskou popovou nahrávkou za několik let a obstojí i ve srovnání se současnou světovou produkcí.

Před šesti lety se v české verzi hitu All About That Bass americké zpěvačky Meghan Trainor ožehavých témat přijetí vlastního těla i fenoménu body shamingu Ewa Farna dotýkala ještě v ochranných rukavicích odlehčujícího humoru. Nadsazené verše o „bocích jako skříň“ střídá v Těle, jednom ze singlů novinky, pohled realističtější. I proto v doprovázejícím videoklipu vystupují ženy se silnými příběhy, které se právě s opětovným přijetím těla po úrazech, nemocích nebo nehodách musely (znovu) vyrovnávat.

Není to jediný moment, kdy se Umami dotýká aktuálních společenských témat. Další singl No Ne je o odolávání tlakům a o schopnosti říkat Ne jako předpokladu uchování si vlastní tváře, hodnoty i – slovy písně – vlastního zdraví. V rozhovorech interpretka sice naznačuje, že jde především o její vyrovnávání se s prostředím showbyznysu a o nároky pracovní povahy, text je však v nejlepším slova smyslu obecnější. Hovoří o nepodléhání vůli okolí a uchování možnosti vyjádřit nesouhlas ve všech situacích.

V českém prostředí je přítomnost takových témat ve skladbách, jež je běžně možné slyšet v hitparádách komerčních rádií, stále vzácným jevem. Proto je jejich zařazení (nejen na desku, ale i do playlistů) důležitým krokem. Tato i další společenská témata se sice již stala nedílnou součástí domácího undergroundu, zůstává však otázkou, nakolik například mladé feministické rapperky nebo noise-rockové skupiny dovedou oslovit publikum mimo svoji „bublinu“ – ať už se to týká starších posluchačů, již odrostlých sledování aktuálních trendů, nebo obecně konzervativnějšího publika středního proudu.

Tento fenomén není nový, opakovaně na něj v obsáhlém knižním díle upozorňuje například dvorní historik britského punku Ian Glasper. Ačkoli nezávislé ostrovní kapely v osmdesátých letech vnášely do umění zásadní témata jako je postavení žen ve společnosti, práva zvířat nebo jaderná energetika, kvůli uzavřenosti subkultur, z nichž pocházely, jen málokdy dokázaly oslovit kohokoli mimo už přesvědčených. Skutečný dopad mělo umění až ve chvíli, kdy stejné téma osedlal některý z interpretů z „nadzemí“.

Ale i v tomto ohledu jde Ewa Farna s dobou. Na mnoha aktuálních nahrávkách velkých jmen tradičního popu lze sledovat obrat k podobně závažným tématům, a to i tam, kde to ještě nedávno bylo nemyslitelné. Letošní návratové album skupiny ABBA například obsahuje písničku o traumatech a emoční zátěži střídavé rodičovské péče. Ewě Farné budiž přičteno ke cti, že nepatři k těm, kteří

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Recenze

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější