Zeman není výjimka, ale jen další z prezidentů, který narušuje parlamentní demokracii
Komentář Jiřího Pehe: Tahanice o vytvoření nové vlády mezi prezidentem Milošem Zemanem a koalicí pěti stran, která získala ve volbách dostatek hlasů, aby mohla vytvořit vládu s pohodlnou většinou ve Sněmovně, opět ukázaly, že prezidentství hraje v našem demokratickém systému často spíše rozvratnou roli, než aby ho posilovalo. Zeman není bohužel jen jakousi výchylkou od normálu, ale dalším z prezidentů, kteří překračují meze parlamentní demokracie.
Problém vznikl už při vytvoření Československa v roce 1918. Ač bylo vytvořeno jako parlamentní republika, určité tradice a zvyky monarchie, na jejíchž troskách vzniklo, se ukázaly být příliš silné. K jejich uchování v nových poměrech přispěl i nejvýznamnější zakladatel nové republiky—Tomáš G. Masaryk.
V konfrontaci s některými dalšími politiky, zejména s Karlem Kramářem, musel sice slevit ze své představy, že Československo by mělo být prezidentská republika kopírující politický systém Spojených států, prosadil ale významné posílení prezidentských pravomocí v ústavě z roku 1920 ve srovnání s prozatímní ústavou z roku 1918. Získal tak mnohem silnější pravomoci a postavení, než jaké by parlamentní demokracii odpovídaly.
Vládu mohl jmenovat bez toho, že by musela žádat o důvěru parlamentu, a mohl také odvolávat a jmenovat podle svého uvážení ministry. Až na základě „gentlemanské dohody“ s Antonínem Švehlou z roku 1922 slíbil respektovat při jmenování vlád výsledky voleb výměnou za to, že si může