Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Padesát let Lékařů bez hranic: Bojují s epidemiemi, přírodními pohromami, válkou i sami se sebou

Christos Christou je chirurg původem z Řecka a od roku 2019 působí jako mezinárodní prezident Lékařů bez hranic. K organizaci se přidal v roce 2002 a pracoval na misích v Řecku, Zambii, Jižním Súdánu, Iráku či Kamerunu. Foto: ©Diego Baravelli/Lékaři bez hranic
Christos Christou je chirurg původem z Řecka a od roku 2019 působí jako mezinárodní prezident Lékařů bez hranic. K organizaci se přidal v roce 2002 a pracoval na misích v Řecku, Zambii, Jižním Súdánu, Iráku či Kamerunu. Foto: ©Diego Baravelli/Lékaři bez hranic

Když se celý svět začne hroutit, přál bych si, abychom byli jedním z ostrovů lidskosti, říká mezinárodní prezident Lékařů bez hranic Christos Christou ve velkém bilančním rozhovoru k padesátiletému výročí organizace. Co dnes nejvíc komplikuje práci humanitárních pracovníků, jak Lékaři bez hranic bojují sami se sebou a svou historií a jak se za poslední půlstoletí proměnila válka a rizika s ní spojená?

Co začalo jako malá skupina lékařů a novinářů, se za 50 let proměnilo v mezinárodní humanitární organizaci, která operuje ve více než 70 zemích s rozpočtem přesahujícím dvě miliardy eur. Co je ale důležitější: Lékaři bez hranic (ve francouzštině Médecins Sans Frontières, zkráceně MSF, pozn. red.) za půl století ošetřili miliony lidí a byli svědky těch nejnásilnějších a nejkatastrofálnějších milníků lidstva – od válek po přírodní pohromy. Co přesně dnes znamená nosit triko nebo vestu MSF?

Od 60. let minulého století jsme pozorovali, jak nejvyloučenější a nejpotřebnější lidé postižení válkou a hladomorem v tehdejší Biafře a Nigérii nedostali pomoc, jakou potřebovali. O tom, co se tam dělo, navíc nikdo nemluvil. Ať už se bavíme o nigerijsko-biaferském konfliktu, nebo jemu podobných, neexistoval způsob, nebo lépe řečeno ochota o něčem takovém mluvit a zpravovat zbytek světa. Tak v roce 1971 naše hnutí začalo – na prvním místě byla lékařská humanitární pomoc, vedle toho ale také stála obhajoba tamních lidí a komunit, kteří konfliktem trpěli a nikdo o nich nevěděl.

Dnes máme po celém světě více než 62 tisíc zaměstnanců a existuje mnoho důvodů, proč se můžeme za naší dosavadní historií ohlížet s hrdostí. Nosit tričko nebo vestu s nápisem Lékaři bez hranic tak především znamená být velmi hrdý na to, že jsem součástí téhle rodiny a hnutí.

Hodnotíte půlstoletí organizace jen kladně?

Reflexe je samozřejmě nutná. Podíváme-li se zpátky, narazíme na hodně věcí, které jsme mohli udělat jinak, a mnohé musíme dělat jiným způsobem i do budoucna. Je potřeba poučit se z chyb, které jsou přirozené a zřejmé. Snažíme se ale stejné chyby neopakovat.

Už nejsme stejnou organizací, jakou v 70. letech vytvořili západní lékaři. Máme zaměstnance z celého světa, kteří jezdí do regionů po celé planetě. Chceme pořád zachovávat ducha mezinárodní solidarity a Lékařů bez hranic, tedy že se lidé vydávají do míst, kde jsou potřeba. Organizaci je ale třeba i nadále zbavovat převažujícího vlivu Západu a Evropy.

V tomto směru jsme už

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější