Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jakou cenu zaplatí česká společnost za absenci levice?

O klimatické krizi se u nás roky mluvilo jako o výplodu fantazie zelených ideologů. Podobně jako o sociální nerovnosti, oligarchii nebo moci obřích digitálních korporací. Foto: Karolína Poláčková
O klimatické krizi se u nás roky mluvilo jako o výplodu fantazie zelených ideologů. Podobně jako o sociální nerovnosti, oligarchii nebo moci obřích digitálních korporací. Foto: Karolína Poláčková

Esej Jaroslava Fialy: Česká levice se rozpadla. A není divu. Svojí účastí ve vládě Andreje Babiše bohužel spáchala politickou sebevraždu, a přispěla tím k tomu, že se Česká republika, stát i společnost ocitly v hluboké krizi. Ze současného marasmu nevede žádná jednoduchá cesta. A pro levici, nebo spíše její zbytky, to platí dvojnásob. Otázka je, jakou cenu za absenci levice jako společnost zaplatíme.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Poslední parlamentní volby se i dvaatřicet let po listopadu 1989 často nesly v tradičním duchu boje s „komunismem“. Ten na sebe v české politické kotlině stále bere roztodivné a neuvěřitelné podoby. Aktuálně bojujeme hlavně s „neomarxistickým diktátem z Bruselu“, „zeleným šílenstvím“ nebo „zdravotní totalitou“.

Andrej Babiš v nechvalně známém předvolebním klipu varoval před „neokomunismem“ z Bruselu a radikální šílenou mládeží, která prý chce seniorům sebrat důchody, předhodit Česko do spárů Bruselu a nastěhovat lidem do bytu uprchlíky.

Piráti, kteří se stali hlavním terčem negativní předvolební kampaně, věnovali nemalou energii k vyvracení toho, že nejsou „levicoví“ (jako by vzali za své, že je to sprosté slovo). Pro jiné zase bylo hlavním cílem voleb dostat KSČM mimo Sněmovnu. A k absurdnímu završení všeho se dokonce i vládní ČSSD jala vyvěšovat předvolební plakáty, na nichž – podobně jako u Babiše – figurovali mladí radikálové se zápalnými lahvemi, před kterými nás sociální demokraté chtěli ochránit.

A nyní zpět do reality. Místo údajné levičácké mládeže s „bruselskou diktaturou“ v zádech se v povolebním Česku srocuje jedna nahnědlá antivaxerská demonstrace za druhou. Stát není schopen vymáhat vlastní pravidla, spousta lidí i podniků ignorovala a ignoruje proticovidová opatření. Extremisté vyhrožují a napadají lidi, kteří se testují nebo očkují. Policie přihlíží demonstraci, na níž její účastníci nedodržují pravidla pro veřejná shromáždění – a následně tvrdí, že „větší problémy nenastaly“.

V Česku se (podobně jako v dalších zemích) vzedmula populistická vlna, kterou žene dopředu urputný odpor k proticovidovým opatřením a očkování. A podkopává už tak dost křehkou liberální demokracii.

K tomu se přidaly ekonomická a energetická krize. A přetížení doktoři a sestry, kteří se v další covidové vlně ocitli pod obrovským tlakem.

Přesně taková situace by si za jiných okolností vyžádala

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Esej

Názor

Česko, Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější