Jak může český občan překročením hranic ČR přijít o své dítě?
Komentář Václava Lásky: Podle českého práva mohou děti osvojovat jen manželé – a manželství může uzavírat jen muž se ženou. Jakýkoliv stejnopohlavní pár ze zahraničí má tedy smůlu. Stejně ovšem dopadne i heterosexuální nesezdaný pár. Ani tady nemůže být cizozemské osvojení uznáno, protože kdokoli jiný než muž a žena v manželství podle českého práva osvojovat nemohou.
Základním principem mezinárodního práva soukromého je důvěra mezi státy. Ta je vyjádřena zákazem věcného přezkumu cizozemského rozhodnutí. Pokud tedy nastal nějaký právní účinek na území cizího státu, měl by být v zásadě respektován i na našem území.
Vztaženo na problematiku rodiny: pokud je někdo rodičem na území cizího státu v důsledku rozhodnutí místního soudu či orgánu, měl by být rodičem i na našem území.
Není tomu tak.
Nesezdaní mohou být rodiči osvojených dětí jen v zahraničí
V České republice tahle zásada platí ve všech oblastech práva (třeba i při uzavírání manželství). Jediná oblast má výjimku a dohodu nectí, a to je právě otázka rodičovství. Zde české právo pro uznání takového rozhodnutí požaduje absolutní soulad s naším hmotným právem. To říká, že osvojit nebo adoptovat dítě je v zásadě možné jen v rámci manželského páru. A že manželství je toliko svazek mezi mužem a ženou.
Co to znamená v praxi? Pokud se Čech žijící v zahraničí ve stejnopohlavním páru s občanem té dané země stane na základě rozhodnutí místního soudu rodičem (osvojení, přisvojení, adopce), což je možné už v 18 zemích Evropy, může zde spokojeně roky žít a mít rodinu. Jakmile by se však rozhodl s touto rodinou žít v České republice, okamžikem překročení českých hranic veškerá rodičovská práva ke svému dítěti ztrácí. A je jedno, zda s partnerem či partnerkou uzavřel v dané zemi manželství nebo jiný druh svazku. Podle českého práva mohou osvojovat jen manželé – a manželství může uzavírat jen muž se ženou. Jakýkoliv stejnopohlavní pár má tedy smůlu.
Stejně ovšem dopadne i heterosexuální nesezdaný pár. Ani tady nemůže být cizozemské osvojení uznáno, neboť prostě kdokoli jiný než muž a žena v manželství podle českého práva osvojovat nemohou.
Šance napravit exces
Je otázkou, zda takto formulované české hmotné právo stále patří do 21. století, ale tak aktuální otázka nestojí. Žijeme v době, kdy se celé rodiny pohybují v rámci Evropy či celého světa. Nemůže a nemá docházet k tomu, že český občan žijící se svou rodinou v zahraničí jen okamžikem návratu domů přichází o své děti. A jeho děti přichází o svého tátu nebo mámu.
Toho lze dosáhnout tím, že se odstraní
