Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Reportáž: Polský boj proti „LGBT ideologii“

Takzvaná Beskydská trojves (gmina Jistebná), kterou tvoří obce Istebna, Jaworzynka a Koniaków, se před třemi lety prohlásila „zónou bez LGBT ideologie“. Foto: Bartosz Staszewski
Takzvaná Beskydská trojves (gmina Jistebná), kterou tvoří obce Istebna, Jaworzynka a Koniaków, se před třemi lety prohlásila „zónou bez LGBT ideologie“. Foto: Bartosz Staszewski

Zóny bez „LGBT ideologie“, hrozba dvou let vězení pro tvůrkyně plakátů s duhovou madonou a přirovnávání duhové vlajky k nacistické svastice. Práva LGBTQ lidí jsou v Polsku tématem, které hýbe společností a které může mít zásadní vliv na jeho pozici v Evropě. V boji proti „LGBT ideologii“ totiž nejde ani tak o samotné queer lidi, jako spíš o to, co a kdo definuje polskou národní identitu a jakým směrem se země bude v následujících letech ubírat.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Je pondělí 6. května 2019, šest hodin ráno. Psychoterapeutku a lidskoprávní aktivistu Elżbietu Podleśnou probouzí bušení pěstí na dveře. Do svého varšavského bytu se vrátila teprve nad ránem – přiletěla v noci z Belgie, kam před pár dny vyrazila na pozvání Amnesty International. Otevírá dveře, před nimi stojí šestice policistů a tvrdí, že mají povolení k prohlídce. Začínají její byt převracet naruby.

Hledají důkazní materiál – plakáty a samolepky Černé madony čenstochovské s duhovou svatozáří. Spolu s dalšími dvěma aktivistkami je Podleśna v noci z 26. na 27. dubna vylepila v okolí kostela sv. Dominika v Płocku. „Řekla jsem jim, že jim ty plakáty klidně dám, ale to jim nestačilo. Tvrdili, že hledají jejich původce, takže mi začali brát veškerou elektroniku. Bylo mi jasné, že jim jde o to najít cokoliv, co půjde použít proti mně,“ popisuje Podleśna.

Policisté zabavují notebooky, paměťové karty i flash disky. O hodinu později Podleśna posílá přátelům vzkaz na sociální síti. „V příštích dnech mě kontaktujte pouze skrze e-mail. Policie mi právě zabavuje telefon,“ píše se v něm.

Bezohlednému chování policistů ve své domácnosti bez vzdoru přihlíží. Domovní prohlídku sice zažívá poprvé, kontakt s policií pro ni ale ničím novým není. Na místní policejní stanici na ni dokonce mají i telefonní číslo. „Neměli žádný důvod mi takhle zaneřádit byt. Mohli mě zadržet přímo na letišti a možná by to dávalo i větší smysl. Ale oni se rozhodli vyrazit ke mně domů v šest ráno a předvést show, aby všichni sousedé věděli, co se děje,“ komentuje dnes zásah Podleśna.

Zanedlouho policisté hlásí splněno, od nadřízených ale přichází změna plánu – zadržet Elżbietu Podleśnou a předvést ji k výslechu na ředitelství městské policie v Płocku, který je od hlavního města vzdálený asi hodinu a půl cesty autem.

Podleśna se dožaduje vrácení telefonu, chce zavolat svému advokátovi. Policisté její žádost vyslyší, hovor jí povolí a následně ji odvážejí do Płocku. Během několikahodinového zadržení, které płocký okresní soud později vyhodnotí jako neoprávněné, si Podleśna vyslechne i jeho důvod. Vylepením plakátů a samolepek s takzvanou duhovou madonou se dopustila urážky náboženského cítění, za což jí – stejně jako dalším dvěma aktivistkám – podle článku 196 polského trestního zákoníku hrozí až dva roky odnětí svobody.

Soud: duhová madona nikoho neuráží

Začátkem března letošního roku, necelé dva roky od policejní razie, soud trojici aktivistek zprostil viny. „Činnost aktivistek byla provokativní, ale zaměřená na upozornění na homofobní a škodlivou výzdobu kostela v Płocku. Udělaly to, aby ukázaly, že takové akce jsou nepřijatelné. Aktivistky neměly v úmyslu urážet něčí náboženské cítění nebo urážet obraz Matky Boží,“ odůvodnila rozhodnutí soudkyně Agnieszka Warchoł.

Vylepením plakátů aktivistky reagovaly na Boží hrob, který v kostele svatého Dominika vznikl v době před Velikonocemi. Pod velkým křížem s červeno-bílou stuhou ležely krabice zabalené do šedého papíru s názvy jednotlivých hříchů. Vedle krabic „nenávisti“, „krádeže“ a „chamtivosti“ však byly také krabice s názvy „gender“, „LGBT“ nebo „perverze“.

Foto: Magdalena Bielska

„My, jakožto spojenci LGBT lidí, jsme tímto způsobem chtěli upozornit na to, co se děje, a dodat LGBT lidem sílu. Aby věděli, že v nás mají oporu. Nečekali jsme, že ze strany katolické církve přijde taková reakce,“ vzpomíná Podleśna. „Totožné obrázky jsme použili už dříve ve Varšavě a nikdo si toho nevšiml. Měla jsem pocit, že v tom celém jde spíš o politiku než o morálku a náboženství, a náš soudní proces mě o tom přesvědčil.“

Mezi žalobci se objevila Kaja Godek, známá svým aktivismem v boji proti potratům a nevybíravým vyjadřováním o LGBTQ lidech. Na stranu poškozených se přidal také farář Tadeusz Łebkowski, autor hrobu hříchů z płockého kostela. „Tato [duhová] vlajka se stala symbolem ohavností, narušených a zvrácených činů,“ vysvětloval otec Łebkowski, proč se plakátem cítil uražený. Duhovou vlajku pak přirovnal k nacistické svastice.

Problémem přitom nebyla jen samotná duhová svatozář, kterou aktivistky Černé madoně přidaly. Plakáty a samolepky měly údajně umísťovat i 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

LGBTQ

Polsko

Reportáž

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější