Když nám sociolog dokáže o pandemii říct více než lékař

Máme za sebou téměř dva roky zápolení s pandemií a společnost rozpolcenou na příznivce a odpůrce očkování. Je přitom zjevné, že další nálože exaktních medicínských dat z medií a skandalizace dezinformátorů na tom nejsou schopny cokoliv změnit. Ankety u prodlužujících se front na očkování nakonec odhalují až nepříjemně častou odpověď: dotyční tam stojí nikoliv z důvodů svého zdraví či zdraví ostatních, ale aby měli klid a nestali se obětí dalších represivních postupů, až k nim státní moc případně v budoucnu přistoupí.

Když narazíme na otevřeného popírače v běžném životě, většina z nás si zpravidla vystačí s pohoršeným mávnutím ruky nad lidskou hloupostí a jde dál. Určitě to takhle jde, ale není to řešení.

Dobře placení, liberálně orientovaní, vzdělaní kosmopolité z velkoměst jsou na toto řešení dobře uvyklí. Mnozí z nich mávli rukou nad údajnými hlupáky již dříve v případě migrační krize, stejně jako při vysvětlení vysoké volební podpory Miloše Zemana či Andreje Babiše.

Jenže tady nejde o spor mezi pravdou a lží, mezi chytrými a hlupáky. Tento způsob nazírání jen prohlubuje příkopy uvnitř společnosti, na kterých dokážou vydělat spíše rozliční populisté, nežli zastánci konsenzuální systémové politiky, jakou parlamentní demokracie předpokládá. Právě populisté totiž dokážou poskytnout útěchu tvrzením, že tuto nafoukanou „pražskou kavárnu“ není potřeba brát vážně, protože je to přece parta zaprodanců, kteří vůbec netuší, co je skutečný život a jen „nám sem“ importují nějaké zvrácenosti ze Západu, které jsou normálním lidem cizí.

Sociolog Pavel Pospěch ve své knize čtivou a srozumitelnou formou ukazuje hlubší příčiny těchto konfliktních linií v české společnosti, aniž by