Twitterová básnířka Lockwood reprezentuje svou generaci jízdou po horské dráze banalit
Je to jako scrollování feedem Instagramu. Nakonec ale kniha Nikdo o tom nemluví „twitterové básnířky“ Patricie Lockwood vypoví o současnosti mnohem více.
Devět měsíců po svém americkém a britském vydání se i k českým čtenářům díky péči nakladatelství Odeon a výtečnému překladu Jany Hejné dostává román, který ve světě vyvolal zasloužený rozruch.
Debut Patricie Lockwood Nikdo o tom nemluví se dostal do nejužšího výběru na Bookerovu cenu a jeho autorka byla v recenzích nazývána jedním z nejsilnějších hlasů své, tedy mileniálské generace. V recenzích byl její román přirovnáván k dílům takových literárních klasiků, jako byli William Faulkner, Vladimir Nabokov, Virginie Woolfová či James Joyce. Jsou všechny ty superlativy namístě?
Svět sociálních sítí kupodivu dostává v současné literatuře spíše marginální prostor. Byl dosud převážně jen doplňkem charakterizace literárních hrdinů, kteří ale většinu času stále ještě trávili ve světě skutečném. Na rozdíl od čtenářů, kteří dnes často více a více času tráví ve světě virtuálním.
Taková je i hrdinka autobiografického románu Nikdo o tom nemluví, která většinu první poloviny knihy jen neuroticky scrolluje feedem „portálu“, tedy světa sociálních sítí. Vyskakují tu na ni přehršle zcela nesouvisejících obrazů, které dohromady skládají chaotický proud současnosti z kuriózních internetových výkřiků, zpráv, dráždivých obrazů, útržků skutečnosti, myšlenek a memů.
Knihy roku 2021 podle iLiteratury
„Obrázky snídaní v Patagonii, dívka, co si nanáší make-up vejcem uvařeným natvrdo, japonský šiba-inu vítá páníčka přeskakováním z packy na packu, mrtvolně bledé ženy postující snímky svých modřin – svět se
