Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pichlavý ženevský artyčok může být lahůdkou na štědrovečerní tabuli, ale i příčinou rodinných svárů

Tady, zhruba na sedmi hektarech, se pěstuje ve frankofonním Švýcarsku (některými) oblíbená štědrovečerní specialita. Foto: Zuzana Hevlerová, Deník N
Tady, zhruba na sedmi hektarech, se pěstuje ve frankofonním Švýcarsku (některými) oblíbená štědrovečerní specialita. Foto: Zuzana Hevlerová, Deník N

Švýcarský deník: Vypadá to jako vznešený přerostlý pichlavý kříženec artyčoku a řapíkatého celeru, chutná to podobně jako artyčok, ale je to ukrutně drahé a jí se to jen na Štědrý den. Co to je? Správná odpověď je: ženevský artyčok kardový (trnitý). Buď se po něm můžete utlouct, nebo ve vás vzbuzuje stejné emoce, jako ve školácích vyvolával pohled na růžičkovou kapustu servírovanou v jídelně v dobách totality.

Gurmánský názor na artyčok rozděluje celé švýcarské rodiny, milovníci a odpůrci spolu vášnivě diskutují o nutnosti servírovat gratinovaný artyčok na štědrovečerní tabuli, stejně jako v Česku někteří s gustem probíráme, kdo míchá a kdo nemíchá krupicovou kaši.

Do Ženevy přivezli artyčok kardový hugenoti, kteří v roce 1685 prchali z francouzského Nantes. Ve Švýcarsku se pěstuje pouze ve frankofonní části, kde má na ženevských polích dlouhou tradici. V historických pramenech dokonce nalezneme zmínku o jeho pěstování ještě před příjezdem francouzských protestantů – už v roce 1566.

Během uplynulých staletí se kvalita pichlavého artyčoku

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Deník z ciziny

Švýcarský deník

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější