Klíč k české periferii. Konečně
Třetí kniha (z toho druhá beletristická) Petra Šestáka nezakrytě aspiruje na to, čemu se někdy říká generační výpověď. Zčásti se snaží být po formální stránce novátorská, třebaže vězí v tradičních způsobech literární reprezentace hodně hluboko. Což nicméně není špatně. Ještě podstatnější je však to, co říká o české periferii a kořenech její současné mizerie.
Prostředí českého maloměsta je v české literatuře vděčný topos už od 19. století. V současné próze je nicméně přítomný zejména skrze své charakteristiky periferie, ještě zdůrazněné motivy postkapitalistické nebo postindustriální ekonomické a společenské bezútěšnosti. Někdy se využije i téma vykořeněnosti po poválečných etnických transferech – stačí připomenout všechny ty Uranovy a Vytěžené kraje. Na ještě starší topiku se odvolává základní dějové schéma Kontinuity parku, jež je postaveno na několikanásobné konfrontaci maloměstského prostředí s osobou rodáka z dotyčného pohraničního maloměsta, navrátilce jménem Josef – v jeho návratu z „velkého světa“ do rodiště můžeme vidět ozvuk až odysseovský. Petr Šesták (1981) strávil dva roky křižováním Evropy s dodávkou obsahující putovní fotografickou výstavu a v současné době organizuje kulturní akce „v jednom malém příhraničním městě“, jak nás informuje text na zadní straně obálky; lze tedy usuzovat, že své téma má i dobře prožité.
Protagonistovy konfrontace s prostředím jsou vlastně různé variace na stejné téma – jednou je hlavní akcent generační, jednou je položen sociograficky. Josef neustále naráží na nepochopení či nedůvěru ostatních, na místní omezenost, úzkoprsost a ignorantství, ale i na vlastní neschopnost se zorientovat v síti maloměstských klientelistických vazeb, známostí, příbuzenství a vzájemných závazků a protislužeb nebo na svou neochotu podřídit se zdejším pravidlům. S trochou satirické peprnosti se projevují v každodenním styku s bytnou, ze které se vyklube
