Sestáváme z příběhů, které jsme četli jako malí
Příběh dívky postižené náhlou ztrátou paměti, ačkoliv jí samotné se zdá, že jí spíš paměť někdo vyměnil. Její vzpomínky se totiž zcela liší od vzpomínek lidí v jejím okolí. Román plný napětí, nedokončených vět a nevyslovených otázek. A také záludná hra s identitou, kdy často nelze bezpečně rozlišit skutečnost od představ a snů.
První strana útlého románu portugalské spisovatelky Any Teresy Pereirové nabízí popis dvou filmových scén. Oba zdánlivě nesouvisející střihy jsou vizuálně velmi přesné a obsahují mnoho detailů. Ty dvě scény, uvedené jako vzpomínky na konkrétní filmy, Viscontiho Le notti bianche (filmový přepis Dostojevského novely Bílé noci, v češtině uveden pod názvem Natálie) a Black Narcissus Michaela Powella a Emerica Pressburgera, přitom napovídají mnohé o způsobu vyprávění celého románového příběhu. Ten je totiž plný narážek a odkazů na filmová, literární i výtvarná díla, až občas působí, jako by byl poskládaný jen z nich. Čtenář by měl popis těch dvou filmových scén číst pozorně, protože obsahují mnoho vodítek k příběhu, který následuje. Navíc se s tímto textem v mírně pozměněné podobě setká v románu znovu, stejně jako se situacemi či předměty, které ve dvou krátkých popisech figurují.
Příběh vypráví mladá malířka, která se jednoho rána neprobudí
