Zázrak a co s ním dál
Zprvu jízlivá a lehkým stylem psaná satira na naivní pojetí víry a na komerční potenciál „zázraku“ s postupujícími stránkami hořkne a trochu mění žánr.
Stejně jako v Česku a v dalších zemích Evropy je i americká společnost rozdělena na – zjednodušeně řečeno – progresivisty a tradicionalisty; pro obě skupiny zároveň platí, že jejich krajní křídla jsou čím dál popudlivější a útočnější. Román u nás zatím neznámého amerického novináře a spisovatele Jonathana Milese (nar. 1971) Chodící zázrak (v originále Anatomy of a Miracle) líčí Ameriku v roce 2014, tedy v době, kdy spory mezi oběma tábory hořely ještě spíše mírně, třebaže vyšel až v roce 2018, kdy už seděl v prezidentském křesle Donald Trump. A líčí ji se sarkastickým odstupem, přičemž slibuje eskalaci humorných situací v duchu próz klasika společenské satiry Evelyna Waugha nebo nověji Ohňostroje marnosti od Toma Wolfea. Ale v jisté fázi se příběh, nesoucí dosud znaky jízlivé satiry zejména na naivní náboženskou dychtivost části Ameriky, začne měnit a získávat temnější a zároveň křehčí a intimnější rysy.
Vše začne tím, že válečný veterán z Afghánistánu Cameron Harris, který byl po zásahu nášlapnou minou
