Ze života s opicí
Mile prostořeké zrýmované příhody s opičkou: šestnáct kratších básní o údivu, ve kterých pochopitelně dojde i na úvahu, zda spíše opice nevznikla z člověka. Marka Míková vydala v letošním roce tři knihy a jednu audioknihu. Do Rýmovaček opičích beze sporu vložila nejvíce humoru a tvůrčí invence.
Když všestranná umělkyně Marka Míková (hudebnice, herečka, režisérka a literátka, nar. 1959) básní, pomrkává při tom jedním okem po dětech a druhým po dospělých. A tak hned v úvodní opičí rýmovačce figuruje jeden veselý pán, který se potácí a škytá a prosí přes plot maminku, jestli by se nepostarali o jeho opičku. Zprvu neosobní vypravěčský part tedy vzápětí přebírá „já“ – z následujících patnácti kratších básní vytušíme, že je to dívka (a někdy možná dívka už dospělá, když vaří polévku), která líčí příhody ze „života s opicí“ – bere ji s sebou ven, škádlí se spolu, pozorují svět kolem sebe, vaří, jdou spát, a nakonec opička odskáče někam jinam, možná k nám domů…
Všudypřítomná opice se zkrátka v tomto imaginárním světě, ilustrovaném nepřekonatelnými linoryty Chrudoše Valouška, stává nejlepším parťákem, přítelem, spřízněnou duší, která dává životu smysl, vnáší do
