Hrůza v první osobě
Způsob, jakým současný americký autor ve svých hororových povídkách vytváří tajuplnou a strašidelnou atmosféru, v mnohém připomíná staré žánrové mistry Poea a Lovecrafta.
Hororový žánr se v posledních letech obecně netěší moc dobré pověsti, zejména proto, že jeho nejoblíbenější médium, totiž film (případně televizní seriál) pracuje s velmi explicitními a obvykle dost pokleslými rekvizitami a motivy, jakkoliv v době vyspělé počítačové animace jejich vizuální pojetí vyvolává u diváků patřičný úlek. Literatura však tyto prvoplánově děsivé prostředky příliš využívat nemůže – a možná i proto se spisovatelé v tomto žánru vracejí k intimnějším, méně konkrétním formám hrůzy.
K takovým patří i americký autor Thomas Ligotti, knižně u nás vydaný poprvé. Malé, právě na hororovou a new weird literaturu specializované nakladatelství Carcosa připravilo docela obsáhlý soubor jeho povídkové tvorby, nazvaný Písně mrtvého snivce a zahrnující povídky převážně z osmdesátých let minulého století. Což byla mimochodem doba, která hororovému žánru dosti přála, jeho hvězdou byl
