Byl nebyl jeden divadelňák
Maloměsta jsou často hrdá na poklidný život a mají tendenci nad lecčím přivírat oči, a to i nad tím, když je ubližováno těm nejmenším. Lehečková líčí dění v jednom dětském „dramaťáku“ naivníma očima jedenáctileté dívky, přesto dospělému čtenáři běhá mráz po zádech. Tím spíš, že se autorka netají vlastními zkušenostmi s podobným predátorem.
Před třemi lety spustilo nakladatelství Vyšehrad edici současné české prózy s názvem Tvář, která je na knihkupeckých pultech spolehlivě rozpoznatelná díky jednotnému malému formátu a grafickému zpracování, jež dává podstatný prostor ilustracím různých umělců. Autorkou nejnovějšího titulu Poupátka je spisovatelka a literární redaktorka Hana D. Lehečková (nar. 1990), která v této edici vydala rovněž novelu Svatá hlava (2019), za niž obdržela cenu Jiřího Ortena. Ilustrátorem obou těchto titulů (a další novely edice Tvář Café Groll Jana Štiftera) je její manžel Ondřej Dolejší, s nímž spolupracovala také na dvou svých knihách pro děti – Co se děje v Podpostelí (2018) a Vesmírné putování komety Julie (2020).
Autorka se textům pro děti a o dětech věnuje dlouhodobě, ať už v rámci své redaktorské profese, či rozhlasové tvorby. Tyto zkušenosti ostatně využívá i v nejnovějším románu, jehož hrdinkou a zároveň vypravěčkou je jedenáctiletá Františka (jakkoliv zrovna Poupátka jsou určena pokud ne přímo dospělému, pak alespoň poučenému čtenáři). Obrazový doprovod, tvořený fragmenty fotografií doplněnými kresbou inspirovanou čmáráním po školních lavicích, potom atmosféru světa školních dětí výstižně dokresluje.
Přestože se oba hrdinové autorčiných próz zdánlivě nemohou lišit více (v případě Svaté hlavy byl vypravěčem dospělý slaboduchý muž), oba texty spojuje formální experimentování s textem, snadná manipulovatelnost hlavních postav, nedostatek zázemí na jejich domácí půdě a umístění děje do prostředí maloměsta. V Poupátkách hraje toto prostředí podstatnou roli, protože právě lhostejná a pasivní maloměstská komunita se spolupodílí na chování vedoucího divadelního kroužku k mladým dívkám. Pro Františku je „divadelňák“ doslova vším, částečně i proto, že v něm zdánlivě získává zázemí, které nenachází doma. Stejně důležité je pro ni přátelství se spolužačkou Magdou, jemuž ale právě situace spojené s kroužkem kladou čím dál větší překážky.
Nutno podotknout, že v české próze příliš sexuálních predátorů
