Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chronický stres ji na rok vyřadil ze hry. „Jedinou odpovědí bylo přestat koncertovat,“ vysvětluje hudebnice Colleen

Colleen. Foto: Luis Torroja
Colleen. Foto: Luis Torroja

Ze dvou negativních zážitků – z vynucené roční umělecké pauzy jako důsledku chronického stresu a z pozdějšího rozchodu s životním partnerem – dokázala francouzská hudebnice Colleen upříst jedno ze svých nejlepších alb. Vydáním The Tunnel and the Clearing ale turbulence neskončily, krátce po něm interpretka oznámila konec koncertní kariéry. Rozhodnutí je to o to vzácnější, protože jak stres, tak nastavení hudebního byznysu jsou stále spíše tabu.

Krátce poté, co jste letos vydala novinku The Tunnel and the Clearing, jste ohlásila ukončení živého vystupování. Načasování tohoto prohlášení se přitom překrývalo s postupným uvolňováním opatření a opětovným rozbíháním koncertů po vynucené roční přestávce. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Postupně jsem procházela zápisky ze všech svých koncertů a přemýšlela, co měly za patnáct let společného. Bylo jich několik set a tím hlavním pocitem byl neustálý, všudypřítomný stres na každém turné – povahou i intenzitou – odlišný. Uvědomila jsem si, že zázrak, ve který jsem tehdy doufala, se nestal a nestane, a už vůbec ne v post-brexit, post-Trump a post-covid světě, a že se musím rozhodnout. Jednou provždy.

Kdyby existoval létající koberec, který by mě z jednoho pódia donesl ke druhému, šlo by se části stresu vyhnout. Jenže mně je čtyřicet pět, trpím chronickým stresem a bez takového „řezu“ nutně trpí kvalita mého života. Samozřejmě nikdy nepřestanu skládat, nahrávat a vydávat desky, ale živé hraní mi neskutečně ubírá energii. A to ho přitom miluji!

Samotné oznámení bylo těžší než celé rozhodování před ním. Chtěla jsem dát jasně najevo, že živému hraní dávám vale, pokud ne navždy, tak alespoň na deset let. Kdyby to mělo být na kratší období, ani bych to přerušením nebo ukončením nenazývala. Chtěla jsem si být sama sebou jistá natolik, abych se vyvarovala situace, kdy si za dva roky „vzpomenu“, že vlastně koncertovat chci.

Nebyl by ve vašem případě řešením některý z modelů, které v hudebním světě právě izolace i nepropustné hranice vrátily do hry, v nichž například nekonečná turné nahrazuje více koncertů na jednom místě?

Samozřejmě jsem uvažovala o všech dostupných možnostech. Od odborné pomoci

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější