Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vše je tak, jak má být (vzpomínka na Miroslava Zikmunda)

Miroslav Zikmund (14. února 1919 v Plzni – 1. prosince 2021 v Praze). Foto: archiv autora
Miroslav Zikmund (14. února 1919 v Plzni – 1. prosince 2021 v Praze). Foto: archiv autora

„Kdybych si mohl vybrat způsob odchodu z tohoto světa, pak by to byl tenhle: naslouchal bych sotva znatelnému tichu mezi boubelatými kumuly, přimhouřeným okem bych odevzdaně nahlížel do osluněné krajiny, to jak by se křídlo nachýlilo vlevo či vpravo, polehounku bych proklouzl rosným kruhem hýřivé barevné duhy, políbil ještě mlžný obláček nad průhlednou oblinou – a pak už bych jen zvolna splýval s věčností…“

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Takto popsal respektovaný cestovatel, filmař, fotograf a spisovatel Miroslav Zikmund v knize Modrý Mauritius …a přece Austrálie! v roce 1999 snovou představu odchodu z tohoto světa. Snad se mu ta cesta za „Duhu“ v noci 1. prosince 2021 splnila a už rozmlouvají v nebeském autoklubu s nerozlučným parťákem Jirkou Hanzelkou, který zemřel již v roce 2003. Společně vytvořili nejslavnější československou cestovatelskou dvojici známou i pod zkratkou H+Z. Stali se uznávanými filmaři a spisovateli. Zakladateli rozhlasové cestopisné reportáže. Na dvacet let byli odsouzeni za politické postoje do nebytí. Jsou nezpochybnitelnými legendami a morálními autoritami.

Měl jsem to štěstí se s Miroslavem před pár dny ještě setkat a rozloučit. Byl zesláblý, úměrně požehnanému věku téměř 103 let. Mluvil jsem u lůžka tedy hlavně já. O všem možném, jako vždy, když jsme se vraceli s mým kamarádem Petrem Horkým z cest a on se těšil na vyprávění zážitků v pohodlných křeslech uprostřed jeho knihovny.

Miroslav Zikmund spolu s autorem textu vlevo a dalším cestovatelem Petrem Horkým. Foto: archiv autora

Tentokrát jsem spustil o natáčení našeho nového seriálu Srdcaři na vodě, kdy poplujeme během dvou let říční expediční lodí z Prahy přes celou Evropu až do Černého moře. Za Mirkem jsem přijel přímo z Berlína, kde momentálně kotvíme před plavbou dál do Hamburku. Barvitě jsem mu líčil, že je dnes německá metropole pro svou otevřenou a přátelskou atmosféru vyhledávaným evropským městem. „Svět se mění,“ řekl mi s námahou, ale oči mu stále zářily cestovatelskou touhou. „A to je dobře. Vše je tak, jak má být.“

Ano, i odchod každého z nás je nevyhnutelný. Jak příznačné, že se náš poslední rozhovor týkal zrovna Berlína. Místo klasického nekrologu se teď pokusím čtenářům poodkrýt, jak to bylo se Zikmundovými cestovatelskými začátky a jak velkou úlohu v nich sehrála právě jeho cesta do Berlína před koncem druhé světové války. Přesně v duchu Mirkova životního moudra: „Život je přesný součet náhod.“

Začalo to toulkami po Vysokých Taurách a Korutanech

Při jedné z návštěv u něj ve zlínské vile Na Nivách se Miroslav hned při pozdravu tajuplně usmíval a sotva jsme se posadili, spustil. „Tohle je můj první, nikdy nevydaný cestopis! Jirka Hanzelka

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Nekrolog

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější