Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sloužil Lukašenkovu režimu a pak se vzepřel. Zůstaly mu hypotéky, ale také dobré spaní

Anatolij Kotov pracoval pro prezidenta Lukašenka mnoho let. Vloni v srpnu hodil kariéru za hlavu a emigroval do Polska. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Anatolij Kotov pracoval pro prezidenta Lukašenka mnoho let. Vloni v srpnu hodil kariéru za hlavu a emigroval do Polska. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Dnes žije Anatol Kotau v Polsku. V dětství chtěl být vojákem. Líbily se mu uniformy a výložky. V Bělorusku byli vojáci vždy na vrcholu hodnotové pyramidy. Dnes mají kabátce z ostudy ušité. A on vydrhnuté svědomí.

V rozhovoru se mj. bavíme o tom,

  • jak se Anatolij Kotov, který mnoho let sloužil Lukašenkovu režimu, změnil v Anatola Kotaua,
  • jak reagovali kolegové, když jim ukázal fotografii demonstrantů,
  • kdy Alexandr Lukašenko překročil hranici, za kterou pro něj už Kotov nemohl pracovat,
  • proč volala Merkelová Lukašenkovi,
  • proč Moskva ještě Lukašenka neodstranila,
  • proč se armáda nepřidala na stranu demonstrantů apod.

Bylo po volbách. Léto 2020. Tehdy ještě Anatolij Kotov chodil každý den pěšky do své kanceláře v centru běloruské metropole Minsku. A z práce domů. Dvakrát denně tak musel přejít frontovou linii. Jak říká, bitevní pole.

Byl součástí režimu, který je označován jako poslední diktatura uvnitř Evropy (tedy bez Ruska). Sloužil muži, kterému většina státníků demokratických zemí už nějaký ten rok odmítá podat ruku. Pracoval jako zástupce šéfa orgánu velmi významného – Hospodářské a administrativní správy prezidenta Běloruska. Vykonával svou práci byrokrata co nejlépe a bral za ni slušný plat.

„Několik dní a nocí se na Puškinském náměstí v Minsku odehrávaly opravdové bojové střety. Byla to regulérní bitva,“ říká dnes očitý svědek, který se na běloruské události předloňského léta díval z té strany barikády, na které byla síla mocenského aparátu. I on byl součástí pilíře Lukašenkovy vertikály – poslušný a výkonný státní úředník.

„Byl to boj mezi policií a neozbrojeným lidem,“ říká dnes.

I v pondělí 17. srpna šel státní úředník a člen prezidentovy administrativy Anatolij Kotov do práce. Už to ale nebyl den jako kterýkoliv jiný. V neděli se ve městě opět konala obrovská demonstrace.

Statisíce lidí v Minsku v neděli 23. srpna 2020 mnoho hodin vyzývaly prezidenta Lukašenka, aby odstoupil z funkce. Foto: Deník N

Lidé požadovali, aby hlasovací lístky byly přepočítány.

Málokdo věřil v jednoznačné vítězství tolik jako sám Lukašenko. Byl přesvědčen, že si ho 9. srpna 2020 do čela státu vybralo 80 procent voličů. Jeho soupeřku Svjatlanu Cichanouskou prý jen 10 procent.

Voliči demonstrující v ulicích měst byli jiného názoru.

„Přišel jsem do práce a kolegové říkají: Tak co je venku nového? Sešlo se jich aspoň 25 000?“ Já, vypravuje, jim povídám: „Heleďte se, chtěl bych vám ukázat dvě fotky. Tahle je ze včerejška…“ Prostranství kolem válečného památníku bylo celé úplně zaplněno. „A tohle je fotka z přehlídky 9. května…“ Tu režim uspořádal nehledě na zuřící pandemii covidu. „My všichni přece moc dobře víme, kolik lidí na přehlídce bylo – 20 000, možná míň. A to ještě museli ty lidi najít a přivézt, aby vytvořili pocit masovosti akce. A tohle,“ ukazuji znovu fotografii z neděle, „je nejméně desetkrát víc.“

Kolegové úředníka Kotova se podivili:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Bělorusko

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější