Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vedení první pobočky firmy ANO padlo. Je čas připravit se, že z Jekylla Babiše bude Andrej Hyde

Bez Ústavy, poměrného volebního systému a Senátu by to teprve byla legrace. Foto: ČTK
Bez Ústavy, poměrného volebního systému a Senátu by to teprve byla legrace. Foto: ČTK

Před komunálními volbami v roce 2014 si vrabci na pražských střechách cvrlikali, že Andrej Babiš velmi stojí o to, aby kandidátku ANO vedl exprimátor za ODS Bohuslav Svoboda. Oficiálně jeho zájem tehdy nikdo nepotvrdil, ale dravý headhunter Babiš těžko mohl respektovaného a elegantního primáře přehlédnout.

Kdyby se to podařilo, možná by dnes ANO v Praze slavilo zisk nadpolovičního počtu mandátů a chystalo se na vládu bez koaličních partnerů.

Nenechme se mýlit Babišovým katastrofálním pátým místem v Praze. Poptávka po tom, nač se snaží lákat voliče, tedy neideologickou, efektivní a uživatelsky přívětivou správu věcí veřejných, pořád existuje. Na komunální i celostátní úrovni. Tam, kde se mu ji daří aspoň zčásti uspokojit, stále válcuje své soupeře – tak jako v Brně, Ostravě a řadě dalších měst. Byla by mezi nimi dnes i Praha, kdyby se Andreji Babišovi podařilo před čtyřmi lety získat někoho, pod kým by metropole zvládla fungovat aspoň stejně dobře jako Brno nebo Ostrava.

Jenže na kdyby se v politice nehraje a Andrej Babiš má problém. Poprvé ve svém politickém životě hledí do očí nepříjemnému zjištění – voliči chtějí výsledky a pro stranu, která je láká čistě na pragmatický, manažerský, na výsledky orientovaný servis, to platí bezvýhradně. ANO nemůže spoléhat na tradiční voliče ani automatický náskok, jaký mají třeba lidovci mezi katolíky nebo piráti mezi mladými. Chce řídit stát jako firmu. OK, ale akcionáři chtějí od vedení firmy jen jedno. Výsledky.

Na celostátní úrovni je zatím Babišovi supluje růst ekonomiky a rekordně nízká nezaměstnanost. Jenže rostoucí HDP vám jen tak sám od sebe nepostaví metro ani městský okruh. Nikde jinde v Česku přitom propast mezi úrovní ekonomiky a žalostným stavem infrastruktury a veřejných služeb nebije do očí tolik jako po čtyřech letech vlády ANO v Praze.

Sázka na mikinu s kapucí a neoholenou tvář, za kterýmižto symboly mladického odhodlání nakopnout Prahu se skrýval neznámý finančník, už byla vyloženým výrazem zoufalství. Andrej Babiš ještě doufal, že ho před blížící se valnou hromadou zachrání nablýskané prezentace, které věšel svým pražským akcionářům na oči, kde se dalo. Ale ti se nenechali oblafnout a vedení firmy – zatím jen její pražské pobočky – vyměnili.

Musí se Andrej Babiš obávat opakování pražského scénáře na celorepublikové úrovni? Zatím ne, ale do budoucna ano.

Babišův republikový koaliční partner – ČSSD – se v komunálních a senátních volbách dle očekávání propadla až kamsi k hranici klinické smrti. V koaličních jednáních s ANO přitom ukázala, že je ochotna skousnout prakticky cokoliv, jen aby byla ve vládě. Lze odhadnout, že se sociální demokraté teď budou ministerských křesel držet ještě pevněji – skoro žádná jiná už totiž nemají, a pokud nechce strana úplně zmizet ze zorného pole potenciálních voličů, nezbývá jí, než se o jejich pozornost nesměle hlásit alespoň z vlády.

Samozřejmě, zoufalé strany dělají občas zoufalé věci, ale v nejhorším má Andrej Babiš v záloze Tomia Okamuru a jistotu, že ho za všech okolností podrží prezident Miloš Zeman.

Šéfovi hnutí ANO tak zbývá relativně dost času na to, aby zvolil další strategii. A ta může být dvojího typu. Jak známo, se zlobivými dětmi – a tak nějak musí Andrej Babiš teď vnímat pražské, potenciálně ale i ostatní voliče – to jde buď po dobrém nebo po zlém.

Zatím to šlo po dobrém. Hnutí ANO slibovalo efektivní stát, dálnice, nižší daně, vyšší platy a až na pár populistických excesů ukazovalo převážně civilizovanou, proevropskou a aspoň formálně demokratickou tvář. Útoky na klíčové instituce, jako jsou třeba veřejnoprávní média nebo Senát, se odbývaly spíš jen ve slovní rovině. Z ojedinělých přímých výpadů, jakým byla třeba kandidatura Petra Štěpánka na post radního pro rozhlasové a televizní vysílání, Andrej Babiš zatím pokaždé vycouval. Také granát přímé demokracie zatím hodlá vybavit pojistkami proti nebezpečí, že jeho výbuch rozmetá demokracii skutečnou.

Jenže – co když to po dobrém nepůjde? Pražské volby jsou jen jedním ze signálů naznačujících, že ANO se svými sliby už narazilo na strop, který může prolomit pouze jejich plněním. A je velká otázka, zda se mu to podaří. Přidáváním peněz na všechny strany, které si obvykle politici nechávají na období před volbami, Andrej Babiš začal. Dálnice? Infrastruktura? Příslušné ministerstvo řídí jeho hnutí už skoro pět let. A tak by se dalo pokračovat.
Těžko přitom očekávat, že by se Babiš vzdal plánu na trvalé začlenění České republiky do holdingu. Zkusí to po zlém, když definitivně zjistí, že to po dobrém nepůjde?

To by znamenalo, že se plně spolehne na většinu, která dostala do prezidentského úřadu Miloše Zemana. Změní rétoriku směrem k výlevům, jaké slýcháme od politiků typu Viktora Orbána. Přestane se ohlížet na odpor demokraticky orientované části společnosti, ovládne veřejnoprávní média, zbaví přímou demokracii pojistek a spolehne se na to, že si v referendech s pomocí neomezených financí a kontroly většiny mediálního prostoru zajistí neomezenou moc. Samozřejmě prostředky, které bude moci – podobně jako Viktor Orbán – označovat za plně ústavní, jako jsou úpravy volebního systému.

Strany a kandidáti usilující o likvidaci liberální, tedy normální, fungující demokracie sice v komunálních a senátních volbách vyhořeli, ale tím bychom se neměli nechat mýlit. Poptávka po jejich agendě ve společnosti stále je. A pokud ji nebudou reprezentovat bizarní hraniční fenomény z pomezí politiky a psychiatrie nebo fotbaloví bitkaři, lze s ní uspět.
Vítězícího, sebevědomého, usměvavého Andreje Babiše známe dobře. Ale jakkoliv to zatím vypadá jako utopie, měli bychom se připravit, že možná poznáme i Andreje Babiše prohrávajícího, ztrácejícího půdu pod nohama, čelícího riziku, že odepíše největší investici své byznysové dráhy.

Něco mi říká, že to nebude příjemný pohled.

Otevřený, zábavný i dojemný rozhovor novinářky Renaty Kalenské s Karlem Schwarzenbergem v nejnovější knize Edice N: Připraven sloužit. Budete překvapeni, kolik jste o něm nevěděli. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Komunální volby 2018

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější