Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Politika je jako droga, absťák asi mít budu.“ Nahlédněte do knihy rozhovorů s Karlem Schwarzenbergem

Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem a další tituly Edice N. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem a další tituly Edice N. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Za protektorátu je vystěhovali z jejich pražského paláce, dva roky po válce jim parlament zvláštním zákonem vyvlastnil majetek, před komunisty museli utéct, aby je nezavřeli, desítky let se do své vlasti nesměli vrátit… Přesto na ni Karel Schwarzenberg nezanevřel a sloužil jí se stejnou noblesou, pokorou i vtipem, s nimiž vypráví novinářce Renatě Kalenské svůj životní příběh, doprovázený fotografiemi a vzpomínkami přátel. Přečtěte si ukázku z nové knihy Edice N Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem, k níž napsala předmluvu slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem zakoupíte na našem e-shopu nebo ve všech dobrých knihkupectvích.

Miloš Zeman je jediný politik, se kterým kdykoli děláte rozhovor, nemusí se to při přepisování nijak redigovat. On už mluví „zredigovaně“.

To je pravda. To je velké nadání. A co na něm – a ještě na Franzi Josefu Straussovi (německý politik, bývalý ministr několika spolkových vlád, pozn. ed.) – nejvíc obdivuju, je, že oni mohli mít v sobě klidně dvě tři promile a pořád mluvili naprosto srozumitelně a souvisle. U obou jsem to zažil a byl pln obdivu. Já jsem svého času taky leccos snesl, ale nikdy jsem si netroufl mluvit úplně nalitý. Ale oni ano. Když ochranka přivedla Zemana či Strausse, museli je na tribunu prakticky vynést. A stejně měli oba výborný projev.

Je ještě něco, za co jste schopen Zemana obdivovat?

Je to velice inteligentní politik a musím říct, že i velice schopný politik. Rozcházeli jsme se spolu ve všech ideálech, ale jeho schopnosti obdivuji. On byl opravdu schopný.

Všehoschopný?

Asi. Já vám něco řeknu. Vidím tu jinou lidskou tragédii. Když je člověk závislý a bere drogy – a je jedno, jestli si píchá herák, nebo pije alkohol –, ztrácí zábrany. A na Zemanovi je strašné, že za čtvrt století, co ho znám, veškeré zábrany ztratil. A to je to jeho tajemství. Znám to u feťáků, jak rychle to pak jde. Ale ono to je ve skutečnosti stejné.

Máte v rodině feťáka a doma se ztrácí věci, bez ostychu lže a tak dále. Zeman je neštěstí bez zábran, které ale stále mluví souvisle, když někde vystupuje. Teď mi někteří lidé říkali, že se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že už skoro nepije. Ale stejně si myslím, že alkohol konzervuje a on se konce mandátu dožije.

Co říkají na Zemana vaši přátelé ze světa?

Nemluvíme o tom. Oni jsou taktní.

A mluvíte o Babišovi?

Málo.

Jsme pro ně ještě vůbec zajímaví?

Spadli jsme dosti dolů. Ten zájem, který o nás byl, už dávno není.

Vraťme se ještě k začátkům svobodného Československa. Musel jste být hodně nervózní, jak dopadne první cesta do Ameriky.

Byl jsem zvědav, ale poměrně optimistický.

Vypadali jste trochu jak cirkus.

My ne. Ale Havel naplnil letadlo celým českým undergroundem a to už cirkus byl. Na cestě do Washingtonu to už nebylo žádné divadlo. To byli Saša Vondra, Michael Žantovský a další. Ale ta druhá část výpravy…

Já měl štěstí, že v té době byl můj švagr německým konzulem v New Yorku. Zavolal jsem mu, že přijíždíme a že je to velká parta. Tak jestli by je mohl pozvat k sobě. Švagr a sestra byli opravdu hodní a všechny je pozvali. Pak jsem se zeptal, jaké to bylo, a oni mi odpověděli, že to všechno byli zajímaví lidé. A že zásoby alkoholu, které si našetřili během dvou let, jim vypili během dvou hodin. Pro velmi konzervativního německého diplomata to byl šok. Škoda že jsem u toho nebyl, to bych velice rád viděl.

Mělo letět jedno letadlo, ale nakonec se ještě jedno muselo přidat.

Byl to skvělý výlet.

A Havel během něj Ameriku oslnil.

Ano, oslnil Američany. A sám se do Ameriky zamiloval a rád tam jezdil.

Knihu doprovází řada dobových fotografií, zde Karel Schwarzenberg s Václavem Havlem v Chrámu sv. Víta v roce 1990. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Byl jste dojatý u jeho projevu v americkém Kongresu?

To byl krásný zážitek. Opravdu báječný. Nikdy nezapomenu, jak celý Kongres povstal a dvacet minut mu tleskal. Byla to hvězdná hodina našich dějin. To už se nebude opakovat. Byl jsem u toho…

Takže jste byl dojatý.

Ano. Nadšený. Především nadšený. Byl jsem hrdý na naši zemi a to se mi tak často nedařilo.

Co jste vy osobně od toho Havlova projevu čekal?

Nic. Já jsem nečekal nic. Byl jsem překvapený. Věděl jsem, že to s Michaelem Žantovským píšou, ale byl jsem hodně překvapený, jak ucelené a báječné to bylo.

Vy jste samozřejmě skromný, ale…

To jste první člověk, který toto tvrdí.

Říkají to mnozí vaši blízcí. Ale chtěla jsem říct, že jste Havlovi hodně otevíral dveře do mezinárodní politiky.

Někdy ano, ale když byl potom prezidentem, už to moc zapotřebí nebylo.

Ke komu jste mu je takhle otevřel? Myslím právě třeba v Německu.

Především ke Kohlovi, kterého jsem dlouho znal. Sranda byla s Mitterrandem, který byl opravdu inteligentní. Spolu s Havlem jsem byl u něho a oni dva probírali právě rozšíření Evropské unie a mluvili o různých státech. Pak Mitterrand řekl – a podíval se při tom na mě – „Když si to Rakušané sami nepokazí…“

O prezidentských volbách a Zemanovi

Proč nakonec vyhrál Miloš Zeman?

Zeman ve zvětšené formě odpovídá u mnoha Čechů tomu, co mají rádi. Ovar, pivo, panáka, sprosté vtipy. To všechno dělá lidu radost. A cítí s ním sounáležitost. Tedy dlouhou dobu cítil. A lidé neměli dojem, že se na ně vytahuje.

A přitom v parlamentních volbách vítězí Andrej Babiš, který když má v lednu chuť na chřest, jeho lidé pro něj pošlou letadlo… Tedy alespoň tak to popisoval jeho kuchař.

Chřest mám taky rád. Do jisté míry ho chápu.

Ale chápete české voliče?

Já vám něco řeknu. Nejenom české voliče. Každého voliče. V dimenzích bohatství Babiše nebo podobných už je moje chápání jako normální­ho občana úplně mimo. Když má někdo několik baráků, tisíc hektarů pole a rolls‑royce, asi to ještě je pochopitelné. Ale Babišovy dimenze už jsou jinde.

Jak to první Zemanovo prezidentské období ukončené v roce 2018 hodnotíte?

Bohužel se ty jeho slabosti projevily. Už jsme o tom, jak postupně ztratil zábrany, mluvili. Znám Zemana přes čtvrt století a tohle dřív nebylo. Teď v jeho výrocích i činech vidíte, že zábrany už nemá žádné. V jeho druhém období to pokračuje. To je smutný vývoj osobnosti pod vlivem návykových látek.

První období stál naprosto bezostyšně za Putinem a Číňany, což bohužel žádné pozitivní výsledky nepřineslo. Dnes víme, že Čína tu investuje méně než Tchaj‑wan. A že bychom u Rusů nějak zvlášť bodovali, to taky ne. Máme s nimi dobré obchody ještě z dob komunismu, spousta ruských firem zná kvalitu našich výrobků a nadále ji preferují. Což o to, to je pěkné. Ale Zemanovo angažmá nám nepřineslo vůbec nic.

Co si o nás myslí Rusové a Číňané?

Neberou nás vážně. Proč by měli? Není k tomu nejmenší důvod. A není to jen kvůli nepoměru velikosti států. K tomuhle jsme my přispěli svým vlastním chováním.

Tím, že tam jezdíme s krtečkem učit se stabilizovat společnost?

Já bych to zkrátil. Tím, že jim lezeme do prdele.

Je Zeman svými kontakty s Putinovým Ruskem opravdu nebezpečný?

Doufám, že ne. Jistý význam to ale má. Já nemám obavu z toho, co si povídají Zeman s Putinem, já mám obavy, co lidé ze Zemanova okolí prozradí a říkají lidem z Putinova okolí.

Takže je to přímé bezpečnostní riziko?

Vždycky. Poněvadž ty věty z jeho bezprostředního okolí z objektivního pohledu budí podezření.

Teď nevím, co myslíte.

Třeba Nejedlého, kancléře Mynáře, který nemá prověrku… Celé je to šikmé. Zeman se nestará o to, že to tak nemá být. V okamžiku, kdy hlava státu nedbá o zákony, je to opravdu problém.

Podle vás jde Zeman příkladem, jak se nechovat k právnímu systému?

Bohužel. Proto máme v této zemi poměrně malý respekt před právem. Na všech úrovních. A k tomu tu navíc pořád přetrvává část soudců, kteří soudili i v komunistické době.

Je podle vás Zemanovo druhé období horší než to první, kdy byl výrazně více vidět?

Nevidím velký rozdíl.

Překvapilo vás, že Zeman vyhrál i podruhé?

Ne. Při všem respektu k profesoru Drahošovi, on nebyl Zemanovi silným protikandidátem. Je to ctihodný pán, výtečný profesor, to všechno je pravda. Ale proti těžké politické váze, kterou Zeman skutečně je, musí nasadit někoho, kdo má tu váhu zkrátka stejnou.

To by mě zajímalo koho.

V boxu v těžké třídě zkrátka nepomůže, když je protivník boxera vynikající fotbalista.

Umíte si tedy představit, kdo se měl Zemanovi postavit?

To jistě je problém.

V podobné váze si umím představit jen Václava Klause.

Z deště pod okap.

Vás nikdo nenapadne?

Svého času jo, to jsem vám říkal, koho bych já volil. Pěkné by to tehdy bylo mít na Hradě Jaroslavu Moserovou. To byla báječná žena. Dana Němcová už je bohužel opravdu stará. Snad Mirka Němcová by nebyla špatná, ale jestli umí vyhrát volby, to nevím. Docela dobrou prezidentkou by ale byla. Mirka to snad ještě může uhrát. Ale obecně nevidím, že by v Čechách byl silný sklon a potřeba mít ženu jako hlavu státu. Za sebe říkám, že by to neškodilo. Na Slovensku se jim to osvědčilo. Ale u nás to nevidím nadějně.

Třeba pro nás Zuzana Čaputová zafunguje jako vzor.

Tak mi najděte českou Čaputovou.

Když Čaputová oznámila kandidaturu, taky to nikdo nebral vážně.

Ale byla někdo. Svého času jsem jí slíbil podporu, a přitom vůbec nikdo nevěděl, kdo to je. Mě ale napadlo navrátit se ke vzoru starého Rakouska a vytvořit personální unii Česka a Slovenska, a pak by Čaputová mohla být prezidentka i u nás. No není to hezký nápad? Vůbec nic bych proti tomu nenamítal.

Rozhovorová setkání Renaty Kalenské s Karlem Schwarzenbergem probíhala od března do srpna 2021. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Bylo Zemanovým plusem, že neměl problém v předvolebních debatách lhát? Stačí se podívat do historie Demagog.cz. V jedné z předvolebních debat před první přímou volbou prezidenta byl Zeman zdaleka nejhorší ze všech kandidátů. Osm jeho odpovědí bylo hodnoceno jako pravdivé, pět jako nepravdivé, dvě byly zavádějící a tři neověřitelné. Třeba u vás Demagog zaznamenal čtrnáct pravdivých tvrzení a jedno zavádějící.

Lhaní v politice nikdy neškodilo. Poznal jsem v dějinách dvacátého a jedenadvacátého století takových lidí dost. Když to umíte, bezostyšně lžete a vypadáte u toho důvěryhodně, funguje to. Nesmíte se za to ale stydět. Pak působíte blbě. Ale když stud neznáte a lžete naprosto věrohodně, je to velká výhoda.

Tipuju, že neumíte lhát.

Nešikovně asi ano.

Na druhou stranu absolutně nezalhat v politice, to snad ani nejde.

No, opravdu byste musela být vzácný člověk. Lhaním si v politice usnadňujete život. Kdybyste opravdu musela ve velmi, velmi vzácném případě…

Stalo se vám to?

Já právě zpytuju svědomí a teď mě nic nenapadlo. Ale asi by mě mělo něco napadnout.

Já myslela, že uděláte nějaký coming out.

Já jsem si teď opravdu zkoušel vzpomenout. Třeba si do konce knihy vzpomenu.

Kdybyste byl mladší, kandidoval byste znovu? Nebo jste si tehdy řekl „jednou a dost“?

Neřekl. Kdybych byl mladší, zkusil bych to znovu. Teď už jsem ale opravdu dědek starej.

Takže tam nehraje roli nějaká ješitnost ve smyslu „nechtěli jste mě tehdy, nebudete mě mít už nikdy“?

Vítězství a porážky jsou – s odpuštěním – součástí politiky. Jednou tak a jednou tak.

[…]

Čekáte, že po odchodu z politiky budete mít abstinenční příznaky?

Asi jo. Politika je jako droga. Těžko ji opustíte, když se do vás jednou zakousne. Absťák asi mít budu.

Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem i další tituly z Edice N si můžete objednat na e-shopu Deníku N.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Edice N

Literatura

Rozhovory

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější