Deník N

Basketbalem proti totalitě, i když půjde o život, hlásá film Zlatý podraz

Foto: BUC FILM, Patrick Nguyen
Foto: BUC FILM, Patrick Nguyen

Láska, válka, politika – a hlavně sport. Zlatý podraz, drama z prostředí československé basketbalové reprezentace odehrávající se v letech 1938 až 1951, se k publiku vztahuje možná až příliš „širokospektrálně“ a je rozhodně nejvíc mainstreamovým filmem režiséra Radima Špačka. Ve scénách zpod košů a v některých epizodách zejména milostné linky je ale suverénní a ve vztahu k totalitní minulosti pak chvályhodně nekompromisní.

Češi milují retrofilmy, jak dokazuje i popularita polistopadových snímků jako Pelíšky, Obecná škola, Tankový prapor a dalších. Jen nesmí minulost líčit nějak komplikovaně nebo nedej bože drasticky. To ilustruje zase případ filmu Pouta – temný thriller odehrávající se v Československu roku 1982 sice pobral nadšené recenze a pět Českých lvů, ale v kinech ho viděly jen řádově tisíce diváků.

Režisér Pout Radim Špaček se ve své novince Zlatý podraz vypravuje dál proti proudu času a blíž směrem k mainstreamovému vkusu. Blíž do té míry, že je Špačkova novinka z aktuální série českých retrofilmů, vázaných k letošnímu osmičkovému roku (Jan Palach, Toman, Hovory s TGM…), daleko „nejpopovějším“ titulem.

Zdálo by se, že kombinace ansámblu sympatických a pohledných mladých lidí, sportovního prostředí a historického kontextu let 1938 až 1951 vygeneruje nosný a divácky lákavý příběh jaksi automaticky, skoro až lacině. Na to mají tvůrci neprůstřelnou berličku v podobě „inspirace skutečnými událostmi“. Jakub Bažant a Jiří Závozda ve scénáři Zlatého podrazu (pod nímž je podepsaná ještě Kristina Nedvědová) čerpali ze své faktografické knihy Nebáli se své odvahy, která popisuje dějiny československého basketbalu od roku 1897 do roku 1993.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější