Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Co je vám do toho, jestli jsem očkovaný?“ Lékař a sestra popisují provoz na covidové JIP

Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Deník N navštívil covidovou JIP v krajské Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Lékař Hynek Bartoš a zdravotní sestra z covidového příjmu Simona Polonyová nás provedli jednotkou intenzivní péče v okamžiku, kdy zbývalo poslední volné lůžko. O hodinu později už sestry intubovaly dalšího pacienta. JIP jsme tedy opouštěli v okamžiku, kdy byla plně obsazená. „Očkovaných nula,“ konstatoval při rozhovoru lékař. Sestra si jen povzdychla.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Z čeho jsou lékaři a zdravotní sestry na covidových jednotkách frustrovaní.
  • Jak komunikují s neočkovanými pacienty, které uvádějí do umělého spánku.
  • Z čeho má zdravotnický personál strach.
  • Proč jsou neočkovaní pacienti při příjmu na covidovou JIP často agresivní.

Všude čteme, že kolabují nemocnice. To je často používaný novinářský termín. Co znamená pro vás?

Lékař: Je to zkratka a my v té fázi určitě ještě nejsme. Děje se to, že se péče přesměrovává – omezujeme plánovanou péči na úkor covidové péče. Samozřejmě víme, že dnes je situace na Moravě mnohem horší než tady u nás v Čechách. Ve skutečnosti ale kolaps nemocnice znamená, že už není schopna přijímat žádné pacienty a lidé budou čekat v sanitkách hodiny a hodiny, protože je nebude kam uložit. Myslím si, že to se ještě neděje nikde.

Před rokem byl třeba v jedné východočeské nemocnici poslán pacient se saturací 85 domů s tím, že pokud hodnota klesne ještě o bod, ať rodina ihned volá znovu sanitu. Důvod byl, že nemocnice měla plno, pacienti leželi i ve skladu prádla. Vy jste tu v takové situaci nebyli?

Sestra: Vždycky se pro každého postel našla. Pokud záchranka před budovou stála, udělalo se maximum pro to, aby bylo kam pacienta uložit.

I kdyby na chodbu.

Sestra: Přesně tak. Pokud pacient potřebuje kyslík, nemůže zůstat v sanitě.

Lékař: My máme výhodu, že jsme velká nemocnice, takže máme velký lůžkový fond a spoustu oddělení. To je oproti menším okresním nemocnicím velký rozdíl. Tam je to obrovská zátěž, pokud musíte najednou vytvořit třeba šedesát covidových lůžek.

Na druhou stranu tyto malé nemocnice vozí pacienty k vám a spoléhají na vás.

Lékař: Ano.

V jakém stavu se nacházíte momentálně?

Sestra: Otevíráme další covidové jednotky, aby se nestalo, že by nám chybělo lůžko.

Která oddělení jste museli zavřít?

Lékař: Covidové oddělení jsme udělali z interny. Traumatologie se také změnila v covidovou stanici. V tuhle chvíli je v Ústí 61 pacientů na standardních odděleních s covidem, 13 jich je v intenzivní péči, devět na umělé plicní ventilaci, jeden pacient je na ECMO.

Ukázali jste nám JIP. Tam je deset míst a poslední volné lůžko.

Lékař: Ano, je to tak.

Dá se odhadnout, kolik z těch deseti pacientů přežívá? Před rokem mi v Uherském Hradišti říkala zdravotní sestra, že z devíti pacientů v umělém spánku jich umírá osm.

Lékař: Myslím, že situace u nás není takhle špatná. Záleží, jaký je to pacient. Tady na JIP máme i pacienty na vysokoprůtokovém kyslíku. Ti mají vyšší šanci, že se z toho dostanou, než pacienti v umělém spánku a na ventilátoru. Pokud se bavíme o pacientech na ventilátoru, podle našich dat nám tu umírá čtyřicet procent z nich.

Zbytek přežije naši intenzivní péči a dostává se pak do následné intenzivní péče. Tyto pacienty my už nemáme odsledované, nevíme, kolik z nich se dostane domů. Ale bezpečně víme, že i ti, co se dostanou domů, mají těžké, dramatické následky, které je budou limitovat po celý další život. U těch ventilovaných se to bude lišit nemocnice od nemocnice. Obecně se dá říct, že šance přežití pacienta na plicním ventilátoru je zhruba padesát na padesát. Záleží, v jakém je věku, v jaké byl kondici, a záleží i na tom, jaké se mu dostane péče.

Zdravotní sestra na vaší JIP mi říkala, že tam máte v péči padesátiletou pacientku, kterou přivezli už zaintubovanou. Volají si lidé sanitu na poslední chvíli?

Lékař: Tohle je pacientka z okresní nemocnice. Funguje krajský dispečink JIP, který má svého krajského koordinátora. Ten v momentě, kdy v jiné nemocnici není intenzivní covidové lůžko, pacienta směruje jinam.

Zvykne si člověk na pocit, že tak často uvádí pacienty do umělého spánku?

Sestra: To je spíš práce tady pana doktora. Já jsem z příjmu, takže je to spíš o tom, že pacient přijede vyděšený, protože nemůže dýchat. Podle stavu se dá buď na standard, nebo na JIP. A situace, kdy je potřeba pacienta uvést do umělého spánku, ty sestry samozřejmě špatně snášejí.

Obecně se dá říct, že šance přežití pacienta na plicním ventilátoru je zhruba padesát na padesát, říká lékař Bartoš. Na snímku z JIP se sestrou Polonyovou. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Mluvila jsem s hasičem dobrovolníkem a ten zdůrazňoval vlastní bezmoc a to, jak se pacienti bojí a ptají se, jestli se ještě probudí.

Lékař: Není to jednoduché. My víme, že ten člověk má šanci opravdu zhruba padesát na padesát. A že to dopadnout nemusí. Samozřejmě že ti lidé mají strach – nevědí, co je čeká. Když jim řekneme, že je budeme muset uspat a napojit na ventilátor, většina pacientů si myslí, že to je na den na dva. Netuší, že to je třeba na dva týdny. A že se možná neprobudí.

Když se ptají, jestli to pomůže, jestli to dopadne dobře nebo jestli to přežijí, nemám to srdce jim v tu chvíli říct: „Podívejte, šance je pade na pade. Nemusíte to přežít.“ Řeknu jim, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Očkování

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější