Šediny jako vysvobození. Proč část žen díky pandemii dala vale barvám na vlasy
Šedivé vlasy jsou vnímány jako symbol stárnutí a do jistého věku jsou zejména pro ženy tabu. Pandemie ale mnohé z nich přinutila odložit návštěvu kadeřníka i přehodnotit svůj postoj k barvení. V šedivých vlasech našla řada známých i neznámých žen novou svobodu, postoj ke kráse i upřímnost.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Moc dobře si pamatuju, kdy jsem narazila na svůj první šedivý vlas. Asi před pěti lety, bylo mi tehdy 27 let. Hned jsem ho vytrhla. Kromě velkého studu si vybavuju také vlastní překvapení.
Od té doby sleduju nejen přibývající šediny, ale současně se snažím pochopit, proč jsou takový problém. Proč když někomu řeknete, že se vám začínají šediny objevovat, okamžitě vás ujistí, že tomu tak není – jako kdyby šlo o společenskou povinnost. Případně se vás snaží uchlácholit tím, že si přinejhorším můžete vlasy obarvit. Proč? Protože šedivé vlasy jsou přece špatně. Je to barva, kterou nevyhnutelně spojujeme se stářím.
Pohled mnohých na tohle – pro někoho možná úsměvné či malicherné – téma ale pandemie změnila.
Koukej, jaký má odrosty!
„O tom, že si přestanu barvit vlasy, jsem přemýšlela už dlouho,“ popisuje novinářka Lucie Zídková, jež dlouhá léta psala pro Lidové noviny a dnes působí jako editorka časopisu Marianne.
Jednou už se dokonce odhodlala, ale k barvě se zase po dvou měsících vrátila. „Nový pokus přišel společně s prvním lockdownem, v březnu 2020,“ upřesňuje Zídková, která barvu na vlasy používala zhruba od svých 21 let.
Situaci jí hodně ulehčil právě fakt, že nemusela chodit do práce. „Ale jsem si jistá, že
