Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Výstava Ester Krumbachové představí autorčinu dvacet let nepřístupnou pozůstalost

Ester Krumbachová ve svém bytě, 80. léta. Archiv Libuše Jarcovjákové
Ester Krumbachová ve svém bytě, 80. léta. Archiv Libuše Jarcovjákové

Ester Krumbachová je jméno, které si v posledních deseti letech získává stále více pozornosti. Přesto ale pro širokou veřejnost zůstává do značné míry neznámou. Kdo je tedy ona dáma, které byla letos v říjnu in memoriam udělena Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize? To se pokusí návštěvníkům přiblížit velká monografická výstava ESTER KRUMBACHOVÁ, která se koná od 24. listopadu do 6. března v Domě umění města Brna.

„Dyť dělám jenom podivný kotrmelce celej život. (…) Jsem spisovatelka? Samozřejmě, že ne. Ty věci jsou primitivní, až hrůza, jsou zkrátka něco jako já. Snad – pravděpodobně – rozumím trochu filmu.“ Tak Ester Krumbachová popsala sama sebe v dopise Ivanu Vyskočilovi. Snad by se ale dalo namítnout, že autorka k sobě byla příliš kritická. V očích svých přátel, spolupracovníků a dalších, kteří její tvorbu znají, je Ester Krumbachová jednou z nejvýraznějších osobností československé filmové nové vlny, nadanou scénáristkou, režisérkou a kostýmní výtvarnicí. Podílela se na filmech Ucho, Démanty noci, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Ikarie XB1 a mnohých dalších. Po zákaze činnosti, který jí byl vysloven v roce 1972, její umělecká činnost sice umínila, ze světa filmu se ale zcela nestáhla – navrhla například šperky pro pohádku Malá mořská víla. Zákaz se jí podařilo překročit v roce 1983, když s Věrou Chytilovou natočila film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Jediným režisérským počinem Krumbachové je film Vražda Ing. Čerta (1970) s Vladimírem Menšíkem a Jiřinou Bohdalovou.

Pohled do výstavy. Foto Polina Davydenko

Její charakteristický literární styl a originální výtvarný jazyk oslovuje dnes stejně jako před padesáti lety, což dokazuje i výčet umělců, kteří se tvorbou Krumbachové inspirují a svou účastí nejenom na aktuální výstavě, ale i na projektech, které jí předcházely, pokračují v autorčině odkazu. Jedná se například o Jiřího Kovandu, Davida Fesla, Danielu a Lindu Dostálkovy nebo zahraniční umělce Becu Lipscombe, grafické studio HIT, skupinu New Noveta a další. Dokonce i nejrůznější informační tiskoviny a inzerční formáty spojené s výstavou jsou svébytným uměleckým dílem – zobrazují fikční plakáty z galerií po celém světě a pohrávají si s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Ester Krumbachová došla mezinárodního uznání ve světě nerozděleném studenou válkou.

Nejenom díky vkladům současných umělců a umělkyň, ale i díky kurátorskému pohledu, který je pojatý z dnešní perspektivy, není výstavní projekt v Domě umění města Brna jenom pouhým průřezem tvorbou Krumbachové, ale rozsáhlou sítí původního materiálu, která je tematicky členěna a dále zpracovávána. Divák tak může v autorčině díle snadno rozpoznat témata, které jsou i v dnešní době stále aktuální – feminismus, práva zvířat, ekologie, kultura a móda.

Pohled do výstavy. Foto Polina Davydenko

A ještě jeden velmi výrazný prvek výstava nabízí – prvek doslova živý, prvek, který byl v životě autorky opravdu důležitý. Kočky. Ester Krumbachová byla velkou milovnicí zvířat a koček zejména, aktivně podporovala útulky a v jejím dvoupokojovém pražském bytě našlo útočiště mnoho toulavých koček, o které s láskou pečovala. Výstava v klasickém slova smyslu je tak zároveň i výstavou umisťovací. Ester Krumbachová se stala symbolickou kmotrou koček z útulku Tlapky Mochov, které si návštěvníci mohou adoptovat.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Inzerce

V tomto okamžiku nejčtenější