Výstava Ester Krumbachové představí autorčinu dvacet let nepřístupnou pozůstalost
Ester Krumbachová je jméno, které si v posledních deseti letech získává stále více pozornosti. Přesto ale pro širokou veřejnost zůstává do značné míry neznámou. Kdo je tedy ona dáma, které byla letos v říjnu in memoriam udělena Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize? To se pokusí návštěvníkům přiblížit velká monografická výstava ESTER KRUMBACHOVÁ, která se koná od 24. listopadu do 6. března v Domě umění města Brna.
„Dyť dělám jenom podivný kotrmelce celej život. (…) Jsem spisovatelka? Samozřejmě, že ne. Ty věci jsou primitivní, až hrůza, jsou zkrátka něco jako já. Snad – pravděpodobně – rozumím trochu filmu.“ Tak Ester Krumbachová popsala sama sebe v dopise Ivanu Vyskočilovi. Snad by se ale dalo namítnout, že autorka k sobě byla příliš kritická. V očích svých přátel, spolupracovníků a dalších, kteří její tvorbu znají, je Ester Krumbachová jednou z nejvýraznějších osobností československé filmové nové vlny, nadanou scénáristkou, režisérkou a kostýmní výtvarnicí. Podílela se na filmech Ucho, Démanty noci, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Ikarie XB1 a mnohých dalších. Po zákaze činnosti, který jí byl vysloven v roce 1972, její umělecká činnost sice umínila, ze světa filmu se ale zcela nestáhla – navrhla například šperky pro pohádku Malá mořská víla. Zákaz se jí podařilo překročit v roce 1983, když s Věrou Chytilovou natočila film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Jediným režisérským počinem Krumbachové je film Vražda Ing. Čerta (1970) s Vladimírem Menšíkem a Jiřinou Bohdalovou.
Její charakteristický literární styl a originální výtvarný jazyk oslovuje dnes stejně jako před padesáti lety, což dokazuje i výčet umělců, kteří se tvorbou Krumbachové inspirují a svou účastí nejenom na aktuální výstavě, ale i na projektech, které jí předcházely, pokračují v autorčině odkazu. Jedná se například o Jiřího Kovandu, Davida Fesla, Danielu a Lindu Dostálkovy nebo zahraniční umělce Becu Lipscombe, grafické studio HIT, skupinu New Noveta a další. Dokonce i nejrůznější informační tiskoviny a inzerční formáty spojené s výstavou jsou svébytným uměleckým dílem – zobrazují fikční plakáty z galerií po celém světě a pohrávají si s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Ester Krumbachová došla mezinárodního uznání ve světě nerozděleném studenou válkou.
Nejenom díky vkladům současných umělců a umělkyň, ale i díky kurátorskému pohledu, který je pojatý z dnešní perspektivy, není výstavní projekt v Domě umění města Brna jenom pouhým průřezem tvorbou Krumbachové, ale rozsáhlou sítí původního materiálu, která je tematicky členěna a dále zpracovávána. Divák tak může v autorčině díle snadno rozpoznat témata, které jsou i v dnešní době stále aktuální – feminismus, práva zvířat, ekologie, kultura a móda.
A ještě jeden velmi výrazný prvek výstava nabízí – prvek doslova živý, prvek, který byl v životě autorky opravdu důležitý. Kočky. Ester Krumbachová byla velkou milovnicí zvířat a koček zejména, aktivně podporovala útulky a v jejím dvoupokojovém pražském bytě našlo útočiště mnoho toulavých koček, o které s láskou pečovala. Výstava v klasickém slova smyslu je tak zároveň i výstavou umisťovací. Ester Krumbachová se stala symbolickou kmotrou koček z útulku Tlapky Mochov, které si návštěvníci mohou adoptovat.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
