„Když vás přepadnou lidé se zbraněmi, kouká z toho malér.“ Nezapomeňte na Irák, říká humanitární pracovnice

Wendy Barronová je zemskou ředitelkou nevládní organizace CARE v Iráku. Novozélandská humanitární pracovnice v listopadu navštívila Prahu a v rozhovoru vypráví o překážkách rozvojové práce, fundraisingu nebo své motivaci pomáhat.
Wendy Barronové se mimo jiné ptáme:
- proč je potřeba humanitární pomoc v Iráku,
- jak se proměňuje humanitární práce z hlediska digitální komunikace,
- proč by Irák měl být prioritou České republiky,
- co člověka pohání, jaký má strach a co musí pro takovou práci obětovat,
- v čem je rozvojová práce v Afghánistánu snazší než v Iráku.
Je Irák bezpečná země?
Některé části jsou bezpečné, jiné stále sužují různé incidenty. Pořád existují zbytky Islámského státu (ISIS) a situace využívají i jiná opoziční uskupení. Vídáme útoky na infrastrukturu, armádu, policii. Ale jinak pro mě není bezpečnost zásadní otázkou.
Jaký obrázek podobné incidenty o Iráku vytvářejí?
Pracovala jsem předtím pět a půl roku v Afghánistánu. A do zpravodajství se většinou dostalo, když Tálibán nebo ISIS zaútočil na školu, nemocnici nebo vojenské zařízení – to bylo vidět. Ale nestává se to každý den. Ani každý týden.
V Iráku se bezpečnost určitě zlepšila, srovnat s Afghánistánem se nedá. Všude chodím pěšky, oblékám se odlišně. Určité věci musíte přijmout, ale je tam bezpečněji než dřív.
Cítíte se bezpečně, i když v Iráku chodíte pěšky sama?