Deník N

Babiš se vrhl na politickou teorii. Zatím je se svým konceptem „strany pro všechny“ sotva u první lekce

A odteď jsme stranou pro všechny... Foto: ČTK
A odteď jsme stranou pro všechny… Foto: ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Petra Fischera: Andrej Babiš na víkendovém sněmu téměř oficiálně změnil své hnutí na politickou stranu. A zároveň se svěřil se svými představami, jak by měla fungovat. Tak jednoduché, jak si to představuje, to však nebude.

Dějí se to v Česku věci. Andrej Babiš, premiér a staronový předseda hnutí ANO, se z muže odmítajícího politiku stal nejenom plnokrevným politikem, vyjednávajícím například dlouhodobé mocenské dohody o podpoře vlády, ale v poslední době se dokonce začíná věnovat i politické teorii. Svědčí o tom termín „catch-all party“, který Babiš zmínil ve svém předsednickém projevu dokonce s odkazem na německého teoretika Otta Kirchheimera, který tento pojem zavedl do politologického slovníku již v 60. letech minulého století.

Babiš se tím přiklonil ke konceptu všelidové strany, která se nevymezuje ideologicky či hodnotově, nýbrž prezentuje politiku jako co možná nejlepší manažerství státu a společnosti, a je tudíž schopna překlenout tradiční ideologickou pravo-levou propast ve společnosti.

Je jistě samo o sobě pozoruhodné, že miliardář typu Andreje Babiše připomíná myslitele Frankfurtské školy, která je spojená s levicovými emancipačními projekty moderny a se jmény jako Fromm, Marcuse, Adorno nebo Habermas. Ostatně nelze premiéra podezřívat z toho, že by tyto autory podrývající status quo konzumní společnosti skutečně někdy četl, spíše se zdá, že se jako frankofil pouze inspiroval v rétorice Emanuela Macrona, který s touto všeobjímající rétorikou „všechno všem“ vyhrál prezidentské volby.

Merkelová dělá něco podobného, ale chytře

Jistá inspirace by se dala najít i u německé kancléřky Angely Merkelové, která dlouhodobě sází na politiku širokého středu, jež se kdysi tolik osvědčila sociální demokracii Gerharda Schrödera. Merkelová však na radu sociálního vědce Matthiase Junga, který je jakýmsi rétorickým a sociologickým guru kancléřky, ještě aplikuje zásadu „asymetrické demobilizace“ voličů, což je schopnost oslovit vlastní potenciální voliče, aniž se tím probouzí aktivita znuděného voličstva konkurence.

Například nabízet takovou sociální politiku, aby neprobudila z letargie tradiční voliče levice, kteří nesmějí být aktivizováni tím, že se jim něco důležitého bere. Jinak řečeno: dělat politiku širokého politického středu (s výjimkou extrémů) bez popichování druhých, což by mohlo nahnat hlasy ideové konkurenci.

Tak daleko ve svém politologickém samostudiu Andrej Babiš ještě nedošel. Zatím si vystačí s tím, že jeho ANO je stranou pro všechny (je to tak, premiérovo HNUTÍ je definitivně STRANOU; po Babišově předsednickém projevu téměř oficiálně!).

V ideologií tradičně zaplaveném Česku je to důležité vymezení. Vzpomeňme jen na to, jak si bývalý a současný prezident v minulosti notovali v tom, že příčinou všeho zla v české politice je ideologická rozmazanost, protože politika přece je hlavně soubojem jasně vymezených ideologií, které nejlépe reprezentovali právě oni dva – Klaus a Zeman. Česko má najednou premiéra, který 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější