Odešel Tygr, který nikdy neuhnul. Ani před komunisty, ani před „Vaškem“
V pondělí 18. února zemřel Stanislav Milota. Jeden z nejlepších filmových kameramanů legendární Československé nové vlny. Spolu se svou ženou, herečkou Vlastou Chramostovou, patřil mezi první signatáře Charty 77. Deník N požádal o vzpomínku jeho blízkého přítele Jana Urbana.
Kamarádi mu kdysi říkali Tygr. Prý podle staré historky z nějakého anglického časopisu, ve které někdo v noci vylezl na Cheopsovu pyramidu, ale nahoře zůstal jen nápis: „Byli jsme tu. Tygří gang.“ S milovanou ženou Vlastou si to fanfarónsky vybrali za rodinné heslo v době, kdy sice byli bez práce a skoro neměli ani na jídlo, ale odmítli „sklopit čenich“ a začali „zlobit“ normalizační slouhy a rozviřovat ticho kolem sebe.
Skoro pořád chodil v roláku a americké vojenské bundě, kterou jsme mu všichni záviděli. Jako kdyby i vizuálně zamrzl někde v šedesátých letech a té první nádherné fúzi kulturní a lidské revolty proti režimu a „příkazům doby“. Východ či Západ pro něj v té době nepředstavovaly neslučitelné světy. Byl sice zázračným talentem kameramanů českého filmu, ale film byl tehdy už globální vesnicí, ve které všichni věděli o všech.
Od patnácti se učil na Barrandově filmovým laborantem, ale každou volnou chvíli trávil při natáčení „na place“. Zároveň dokázal vystudovat grafickou školu. V pětatřiceti už měl na kontě dlouhou řadu prací, na nichž se podílel jako druhý kameraman nebo ostřič. A dokonce i první celovečerní film jako hlavní kameraman. Začínal ho znát a uznávat filmový svět na Východě i na Západě. Slavný producent Morris Ergas mu napsal: „Když jsem tě viděl točit, vrátila se mi víra ve film!“ A to byl, prosím, pán přezdívaný ve své době „sběratel Oscarů“.
21. srpen 1968: dva tisíce metrů filmů za noc
Milota byl částicí ohňostroje úspěchů československé filmové školy šedesátých let. Později si vyčítal, že se v té době ještě nezajímal o politiku. Zlomil to jednadvacátý srpen 1968. Ještě v noci se spolu se svou ženou Vlastou Chramostovou vloupali na Barrandově do skladu, odkud vzal svou kameru a několik krabic filmu, připravených na natáčení slavného Spalovače mrtvol. A celou noc jezdili po Praze a bez ohledu na riziko natáčeli a natáčeli. Prý po nich párkrát i stříleli.
Standa tu noc natočil dva tisíce metrů filmu – dnes obrovské historické hodnoty. S Vlastou říkali, že to byla ta chvíle,
