Oběti se musí ozvat, opakují klíčové instituce v kauze Cimický. Systém ale selhává
Přibývá výpovědí žen, které si stěžují na sexuální obtěžování psychiatrem Janem Cimickým. Jak mají pro podobné případy nastavené mechanismy Česká lékařská komora či Psychiatrická společnost? A proč ani po letech nic neřeší? Odborníci se shodují, že pro oběti je těžké se bránit a riskantní se ozvat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když prezident Miloš Zeman na konci října oznámil, že udělí vyznamenání Za zásluhy psychiatrovi Janu Cimickému, ve veřejném prostoru se začala objevovat řada výpovědí žen, které lékaře obvinily ze sexuálního napadení či obtěžování.
Jako první na jeho chování upozornila na sociálních sítích zpěvačka Jana Fabiánová, později média přinesla svědectví několika žen – zejména Cimického pacientek, ale i spolupracovnic či studentek. Více než třicet žen se od té doby obrátilo na advokátku Lucii Hrdou, která je zastupuje. Případem se zabývá také policie.
„Podobnému obvinění je těžké se bránit, nejsem si však vědom žádného profesního ani osobního selhání. Není to pravda. Vzniklou situaci považuji za politováníhodnou snahu o zviditelnění se ve chvíli, kdy se prezident republiky rozhodl ocenit mou celoživotní práci,“ reagoval pro ČTK Cimický. Později oznámil, že vyznamenání nepřevezme, protože chce dokázat svou nevinu a proti obviněním se aktivně bránit.
Hrdá redakci sdělila, že ke zneužívání žen docházelo několik dekád. „Jsou tam převážně starší případy, ale je tam i jeden nedávný,“ shrnula. V odborných kruzích se o psychiatrově chování údajně vědělo, jak médiím v posledních týdnech řeklo několik lékařů. Deníku N to sdělila například psychiatrička Džamila Stehlíková.
„V kuloárech mezi lékaři z oboru, kteří se potkávali na konferencích a přednáškách, se o tom mluvilo. Fakticky to však nikdo neřešil. Zpětně přemýšlím, když se to vědělo a nic se nedělalo, jestli to bylo v pořádku,“ podotýká Stehlíková.
Nikdo podle ní nezakročil ani nekonal – nejspíš proto, že všichni věřili, že
