Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Žádat omluvu nestačí. Cynický zločinec Čon Tuhwan vyvázl bez trestu

Karikatury v ulicích jihokorejského Kwangdžu na archivním snímku ze 17. května 1995 - den před výročím tzv. události 518 neboli vojenského masakru prodemokratického hnutí v Kwangdžu v květnu 1980. Čon Tuhwana (v brýlích) a další vůdce tehdejší diktatury doplňuje Ronald Reagan. Američané o chystané akci spojeneckého Čonova režimu věděli. Foto: Reuters
Karikatury v ulicích jihokorejského Kwangdžu na archivním snímku ze 17. května 1995 – den před výročím tzv. události 518 neboli vojenského masakru prodemokratického hnutí v Kwangdžu v květnu 1980. Čon Tuhwana (v brýlích) a další vůdce tehdejší diktatury doplňuje Ronald Reagan. Američané o chystané akci spojeneckého Čonova režimu věděli. Foto: Reuters

Glosa Miriam Löwensteinové: Pondělní smrt bývalého jihokorejského prezidenta Čon Tuhwana (1931–2021) stěží vzbudí slzy či smutek. Měla by ale vést k zamyšlení nad tím, co všechno Čon představoval a jak by se měl usadit v paměti Korejců i světové historie. Co by se nemělo vytratit ani v době, kdy vyhledáváme smířlivé tóny, omluvy poukazující na „takovou dobu“, okolí, dětství.

Prezident Čon Tuhwan byl z titulu svého úřadu zodpovědný za Korejskou republiku v letech 1980–1987. K moci se dostal krvavým armádním převratem, převzal kontrolu nad vojenskými a donucovacími složkami, perzekvoval, zavíral a nechával odsuzovat opozici, jeho vládu provázelo stanné právo. Než se nechal zvolit prezidentem, dal potlačit v celé zemi protesty a je zodpovědný za události z května 1980 v Kwangdžu.

Jeho přímá účast na potlačení demonstrací je dnes nezpochybnitelná, jakkoliv se ji po desetiletí snažil popřít, stejně jako rozkaz střílet do davu neozbrojených. Usedl do prezidentského křesla, ve kterém zůstal sedět pevně, připravený vypořádat se s jakýmkoliv „problémem“, ať už to byl jeho oponent, stávkující dělníci, či protesty mezinárodních organizací a světových politiků. V roce 1983 přežil severokorejský atentát v Rangúnu, kde zahynulo 21 členů jeho vlády. Domů se paradoxně vrátil jako hrdina.

Připomeňme, že neměl až na země východního bloku problémy v zahraničí: kromě toho, že ho přijímali a respektovali nejmocnější západního světa, bylo Jižní Koreji za jeho vlády přiděleno

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Dálný východ

Historie

Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější